call me daddy 3 » h.s.

219.

Byla jsem na sebe z neznámého důvodu naštvaná, vyčítala jsem sama sobě, že jsem někde udělala chybu.

Neměla jsem tušení co řeknu Zoe. Nejjednodušší by bylo říct jí jak to je, ale ona byla ještě malinká. Bála jsem se jedné věci a to té, že Harry si sem bude chtít nastěhovat tu ženu. Bála jsem se, že jí začne mít až moc ráda.

"Jak to chceš říct Zoe?" promluvila jsem a více se zachumlala do své deky.

"Nechci ji lhát." zakroutil hlavou a koukal se mi do očí. "Řekneme jí pravdu."

"Udělej to sám, já na to nemam." vydala jsem ze sebe a vydechla přebytečný vzduch z plic. Harry jen mlčky přikývl.

Já jsem se bez jediného slova zvedla a namířila si to do ložnice. Když jsem pomyslela na to, že Harry se mnou vlastně v jedné posteli spal jen kvůli tomu, že musel tak mi to bylo líto.

"Mami." zaslechla jsem hlásek, který patřil Zoe a otočila se, stála rozespalá ve dveřích a v ručičkách držela plyšového medvídka.

"Pojď ke mě." pousmála jsem se na ní a poklepala na místo na posteli. "Vyspala jsi se dobře?"

"Uhm." pokývala hlavičkou zatímco si sedala vedle mě. "Kde je táta?"

"Je dole. Půjdeš na ním?" zeptala jsem se a přitáhla si Zoe na klín.

"Jo." řekla s úsměvem na tváři a už cupitala pryč. Já jsem došla ke dveřím a zavřela je, hned potom jsem vytáhla dva obrovské kufry a jeden malý. Pomalu jsem si začínala balit svoje věci. Pár slz mi během balení ukáplo.

"Proč pláčeš?" zeptala jsem se malé Zoe, když jsem po několika desítkách minut přišla dolů, seděla Harrymu na klíně a potichu plakala. "Řekl jsi jí to?" zamumlala jsem Harryho směrem, mlčky přikývl.

"Princezno." promluvila jsem šeptem na Zoe a šla k ní, hned jsem si jí vzala do náručí a posadila se s ní na pohovku vedle Harryho. "Nechci aby jsi plakala."

"A já nechci aby jsi někam chodila." zavzlykala a podívala se na mě svýma uslzenýma očima. "Nechci to."

"Zoe." vydechla jsem a políbila jí na čelo, nebyla to příjemná situace. "Jinak to nejde?"

"Ty už nemáš ráda tátu?" zamumlala.

"Mám." odpověděla jsem a podívala se na Harryho, který hladil Zoe po vlaskách. "Moc."

Zoe se bez jediného slova zvedla a odešla po schodech nahoru, plakala. Já jsem se rychlým krokem vydala za ní.

"Budu za tebou jezdit kdy budeš chtít." promluvila jsem na Zoe když jsem vcházela do jejichž pokoje, ležela na posteli. "Nechci aby jsi plakala. Všechno bude dobré." pošeptala jsem, ale ona se mnou mluvila. "Mluv se mnou, notak."

"Já nechci aby jsi někam chodila." zaplakala a přesunula se na můj klín.

"Budeš tady s tátou." pohladila jsem ji po zádech a vtiskla jemnou pusinku do jejích vlásků. Chtěla jsem aby mi věřila, chtěla jsem aby se uklidnila, aby nebyla smutná, ale nedařilo se mi to.

Když jsem se po chvíli otočila a podívala se směrem ke dveřím, stál tam Harry a měl slzy v očích.