call me daddy 3 » h.s.

227.

Všechno co Harry udělal - všechny ty špatné věci jsem mu odpustila. Odpustila jsem mu to, jak se ke mně někdy choval ošklivě, jak mě bil a křičel. Odpustila jsem mu tu nevěru, která na tom byla nejhorší. Byla jsem schopna odpustit mu všechny ty zlé věci a stále jsem v sobě měla city pro něj, stále jsem ho po tom všem dokázala milovat. Když jsem si namlouvala, že ho nemiluji tak to nebyla pravda.

A o to horší pro mě bylo pochopit to jak se dokázal za poměrně krátkou dobu zamilovat do Jess. Tolikrát o mě usiloval, tak moc se snažil a vlastně to pak nechal všechno být. Jen tak to vše nechal odejít, vykašlal se na to. Na druhou stranu - asi to tak cítil. Chtěl odejít, citům poručit nemohl, to nejde.

"Vezmu Zoe domu." vydal ze sebe Harry když jsme spolu jen my dva seděli v ložnici.

"C - co? Ne." vyhrkla jsem a podívala se mu do tváře. "Chci jí tady mít."

"Nevím jestli je to dobrý nápad." vydechl těžce a pohled mi oplatil, bál se o ní. A já to chápala.

"Nechci aby jsi jí bral pryč. Tak dlouho - tak dlouho jsem jí neviděla. Je to moje malá holčička." vydala jsem ze sebe, můj tón hlasu byl smutný.

"A víš jak jsi nás všechny vyděsila?"

"Harry." zamumala jsem naléhavě. Vážně jsem nechtěla aby Zoe jela domů, chtěla jsem s ní strávit aspoň jeden den.

Pak řekl něco, co jsem nečekala.

"Mám podmínku." řekl a poposedl si tak aby mi viděl přímo do tváře. Jednoduše jsem přikývla a čekala co z něj vypadne. "Zůstanu tady s vámi." snad první věc, která mi proletěla hlavou byla ta, jestli Jessica odjede. Doufala jsem.

"Nechci ti kazit plány." zamumala jsem. Vlastně jsem byla ráda, že tady chtěl zůstat. Možná mi to dávalo malinkou naději.

Falešnou.

"Nic nekazíš." zakroutil hlavou a jemně se pousmál. "Půjdu se domluvit s Jess."

"Dobře." přikývla jsem s jemným úsměvem na tváři a nechala ho ať jde.

Trvalo chvíli než jsem viděla jak Zoe jde za mnou do pokoje.

"Táta tady dnes zůstane s námi." pousmála jsem se na ní a naznačila jí, ať si jde sednout ke mně.

"Jo?" zamumala otázku zatímco se sápala nahoru na postel. S úsměvem na tváři jsem přikývla a hned co vylezla ke mně tak jsem si jí vzala k sobě na klín.

"Jsi ráda?"

"Uhm." pokývala na souhlas, stále se usmívala. Určitě za to byla ráda, poznala jsem to na ní.

"Je na tebe Jessica hodná když jste doma bez táty?" vydala jsem ze sebe tichým hlasem, bála jsem se aby to Harry a Jessica neslyšeli. Byli jen o jednu místnost dál.

Bylo mi jasné, že je Zoe ještě celkem malá, určitě to všechno ještě tolik nevnímala.

"Jo je, ale stýská se mi po tobě. Ona neumí vyprávět pohádky jako ty mami a taky si neumí se mnoho hrát jako ty." řekla to tak tiše, možná byla smutná? Ne možná, Zoe byla. Chyběla jsem jí, chyběla jí maminka.

"Miluju tě beruško, jsi můj poklad." vydechla jsem a vtiskla jí pusinku. "A až půjdeš spinkat, tak ti povím pohádku. Dobře?"

"Mám tě ráda." pousmála se a já cítila její malé ručičky, které se obmotaly kolem mého pasu.