call me daddy 3 » h.s.

189.

Ležela jsem na posteli když jsem ze zdola uslyšela pláč. Rychle jsem se zvedla a šla dolů, Zoe plakala.

"Co se stalo?" vydala jsem ze sebe rychle a přiběhla k ní. "Co je zlato?"

"Upadla na hřišti, pláče celou dobu." odpověděl mi Conor.

"Ukaž, pojď sem." vzala jsem Zoe za ruku a šla s ní do kuchyně kde jsem jí posadila na židli. "Nic to není, nemusíš plakat ano?" měla jen odřené koleno a loket.

"Mhmm." popotáhla, utřela jsem ji slzy a usmála se na ní.

"Je to moje vina, měl jsem -" začal se omlouvat, přerušila jsem ho.

"Ne. Není to tvoje vina, je malá. Je jasné, že se občas odře." ujišťovala jsem ho. "Je to dobré, hm?" pousmála jsem se na Zoe a ona přikývla. Už neplakala.

"Uvařím něco k večeři." zamumlal Conor a políbil mě na čelo. Přikývla jsem a vzala si Zoe do náruče.

"Budeme nahoře v pokoji." zamumlala jsem směrem ke Conorovi. Jednoduše přikývl.

"Užila sis to dneska?" optala jsem se Zoe když jsme vycházely do pokoje.

"Jo, ale bolí to." udělala smutný obličej.

"Ale notak, není to tak hrozné." pohladila jsem jí po hlavičce a dala jí pusu, uchechtla se.

"Kdyby tam se mnou byl táta tak by se mi nic nestalo." když tohle řekla, zarazila jsem se. Bylo zvláštní, že o tom takhle přemýšlela.

"Proč myslíš?" zeptala jsem se a vzala si jí k sobě na klín.

"Táta na mě vždycky dává pozor." zamumlala.

"Ale to, že jsi upadla přeci nebyla Conorova chyba nebo snad myslíš, že ano?" zamračila jsem se. Neodpověděla mi. "Zoe."

"Já nevím." pokrčila rameny. Nic jsem jí neodpověděla, jen jsem si jí k sobě přitulila. "Stýská se mi."

"Po tátovi?" to byla špatná otázka. Jasně, že se jí stýskalo po Harrym.

"Uhm." kývla.

"Chceš aby přijel?" pousmála jsem se na ní a ona mi úsměv oplatila.

"Jo, chci."

"Zavoláš mu?" zeptala jsem se s úsměvem. Přikývla. "Dobře, tak počkej." zamumlala jsem zatímco jsem sáhla po telefonu. Vytočila jsem Harryho číslo a podala Zoe telefon. Chvíli trvalo než to zvedl.

*ahoj tati.*

*ahoj princezno, copak?*

*chtěla bych aby jsi přijel.*

*děje se něco?*

*ne. Stýská se mi.* byla roztomilá.

*ale notak zlato, mně taky.*

*přijdeš?*

*dneska už ne princezno, než bych přijel bylo by pozdě.*

*tak zítra.*

*uvidíme, dobře? Dej mi maminku.*

Zoe mi podala telefon a posadila se vedle mě.

*hm?*

*dlouho jsme spolu nemluvili, že?* uchechtl se, musela jsem se pousmát. *Zoe chce abych zítra přijel.*

*já vím, slyšela jsem, ale zítra to nepůjde. Jedeme pryč.*

*aha tak - tak já se ti ozvu třeba zítra večer?*

*dobře.*

*fajn. Tak asi ahoj?"

*měj se.* vydala jsem ze sebe a típla to.

"Přijde zítra?" zeptala se mě Zoe nedočkavě.

"Zítra to nepůjde, pojedeme pryč, ale určitě když se domluvíme tak přijede pozítří." pousmála jsem se na ní a pohladila jí po tvářičce.

"To je dlouhá doba." řekla tiše.

"Jen dva dny, to vydržíš."