call me daddy 3 » h.s.

192.

"Dobré ráno." zašeptal Conor a políbil mě.

"Mhhm."

"Vyspala jsi se dobře?" měla jsem pořád zavřené oči, ale slyšela jsem jak se pousmál.

"Jo, dobře." zamumlala jsem s převalila se na druhý bok. Chtěla jsem spát.

"Budeš vstávat?" zeptal se a přitiskl se na mě. Zamumlala jsem něco ve smyslu, že ne. "Půjdu udělat snídani."

Po pár minutách se zvedl z postele a odešel dolů do kuchyně.

Otevřela jsem oči a rozkoukala se, podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly půl desáté. Venku bylo krásně, svítilo slunce, ale i přesto byl všude sníh.

Celým pokojem se rozeznělo vyzvánění mého mobilu. Posadila jsem se na posteli a natáhla se pro něj. Byl to Harry.

*mhmm?*

*dobré ráno. Vzbudil jsem tě?*

*ne, nevzbudil.*

*promiň, že volám tak brzy jen -*

*co?*

*já - už od večera mi není dobře. Necítím se na to, abych uřídil dvě hodiny.*

*přijdeme si pro Zoe, nemusíš se bát.*

*můžeš přijet sama? Nechci ho tady.*

*dobře, přijedu sama.*

*děkuju.*

*v kolik tam mám přijet?*

*to je na tobě.*

*nějak dorazím.*

*fajn, budu se těšit.*

*dobře tak ahoj a dej za mě pusu Zoe.*

*dám, ahoj.*

"Kdo to byl?" zeptal se Conor, zatímco si sedal ke mně na postel.

"Harry." odpověděla jsem jednoduše a znovu si lehla.

"Co chtěl?" nebyl nadšený.

"Prý mu není dobře, pojedu pro Zoe."

"Pojedeme oba." vydal ze sebe.

"Ne, pojedu sama." řekla jsem a podívala se na něj. Byl znepokojený.

"Proč?"

"Protože." nemohla jsem mu říct proč.

"Zase se chováš divně." zakroutil hlavou.

"Ne, chovám se úplně normálně. To ty zase hledáš problémy v tom v čem nejsou. Prostě chci jet sama a tečka." můj tón hlasu nebyl dvakrát příjemný. Conor se bez jediného slova zvedl a odešel, byl naštvaný.

-

Když jsem zastavila před domem, nebylo hezké počasí. Hodně sněžilo a byla tma. Rychlým krokem jsem šla pod střechu a zazvonila jsem. Přišla mi otevřít Zoe.

"Ahoj zlatíčko." usmála jsem se na ní a vzala si jí do náruče.

"Mami." řekla a objala mě kolem krku.

"Ahoj." promluvil Harry když přišel za námi do chodby. Vypadal úplně normálně.

"Je ti pořád špatně?" zeptala jsem se ho a pozvedla obočí. Něco tu nehrálo.

"No, jo." řekl a zašklebil se.

"Budu muset počkat až to venku přejde. Nebudu řídit, když je tam takhle."

Harry měl všechno vymyšlené.

"Nepřejde to dřív jak zítra odpoledne." podíval se na mě. Poznala jsem, že mu o něco jde.

"Co tím chceš jako říct?" zeptala jsem se a pustila Zoe na zem. Odcupitala pryč.

"Nevím?"

"Harry sakra, ty seš takovej -"

"Co?" zdál se pobavený. Mně moc do smíchu nebylo.

"Hrál si to na mě? Chtěl jsi aby přijela, sama." byla jsem tam trochu naštvaná. "Všechno jsi si to naplánoval, že?"

"Nicol notak, nebuď taková." pověděl a šel blíže ke mně.

"Bože můj, co mám asi říct Cono-"

"Prosím, to jméno neříkej." zaprosil. Byl na něj alergický.

"Skvělý, fakt skvělý." vzdala jsem ze sebe a šla do kuchyně. Nalila jsem si sklenici vody a posadila se na židli. "Co si jako myslíš, že teď bude?"

"Stane se to co se stát má." zamumlal a posadil se naproti mě.

"Harry sakra." řekla jsem a promnula si oči.

"Otevřeme si něco?" chtěl mě opít?

"Nevím." vydechla jsem a napila se.

"Až Zoe usne, něco najdu."

"Mhmm." zamumlala jsem a šla za ní. Seděla v obýváku.

"Kdy pojedeme?" promluvila směrem ke mně.

"Zítra." pousmála jsem se na ní a posadila se na pohovku.

"Proč?"

"Venku je ošklivo."

"Takže budeme všichni spát tady?" zeptala se a já jí přikývla. Začala se usmívat.

"A teď pojď, půjdeš spinkat." vzala jsem jí za ručičku a vedla jí do pokojíčku. Chvíli jsem u ní seděla, čekala jsem až usne.

Když Zoe usnula, šla jsem za Harrym, který seděl v obýváku. Na konferenčním  stole jsem viděla už otevřenou láhev červeného vína.

"Jen jednu skleničku a půjdu spát." podotkla jsem a posadila se k němu.

"Dvě." přemlouval mě a podal mi mojí sklenku. Hned jsem se napila.

"Harry." neodpověděl mi.

Nebyly to dvě skleničky. Byli tři, čtyři. Vypili jsme pomalu dvě láhve.

"Už to nechci." zasmála jsem se a odložila svoji sklenici. Vůbec jsem nevěděla, která bije.

"Vážně ne?" Harry nebyl tolik opilý jako já, myslím.

"Ne, mám dost."

A najednou jsme byli strašně blízko u sebe, najednou byli jeho rty na těch mých.

"Co to děláš?" odtáhla jsem se od něj a zasmála jsem se. Nedokázala jsem čistě myslet.

"Určitě nic špatného." zamumlal a vrhl se na můj krk.

"Harry." zakňučela jsem,

"Copak?" zasmál se a podíval se mi do očí.

"Nepřestávej."