Psychoušku?

10.9K 439 60
                                    


Kapitola pátá: Psychoušku?


Já: Hej?

Já: Psychoušku?

Já: Prosím nedělej nic...

Psychouš: Pozdě. Podívej se z okna.

Můj tep se rapidně zvýší. S bolestně skousnutým rtem se kouknu z okna. Na zahradě stojí postava zahalená v černém s kapucí, hledící do mobilu. O sekundu později... vzhlédne. Skoro vykřiknu, má masku masového vraha.

Odvrátím se od okna a sjedu po zdi dolů, mobil držíc u hrudi. Zrychleně dýchám. Mobil zavibruje. Kouknu se na něj.

Psychouš: Čas hrát si na schovávanou.

Vyhlédnu z okna a zjistím, že na zahradě už nikdo nestojí. Rozeběhnu se ke dveřím a zamknu je. Vzápětí bouchnou vchodové dveře. Mobil znovu zavibruje.

Psychouš: Ah, škoda že tu není Greg. Mohla být legrace.

Začnou mi slzet oči. To je konec. Zabije mě. Umřu jako panna.

Co nejrychleji vytočím policii. Mobil začne vyzvánět a najednou se vypne.

"Nikdo ti nepomůže!" ozve se zpoza dveří.

Vykřiknu a odběhnu ode dveří. Klika se začne hýbat, stejně tak zámek. Absolutně vyděšená se schoulím do klubíčka v rohu místnosti a tiše brečím.

Dveře se rozletí.

Kroky se přibližují ke mě a moje tělo se začne třást.

Kroky se zastaví přede mnou a moje tělo ztuhne jako led.

"Podívej se na mě" nařídí dominantním hlasem.

Zvednu k němu uslzené oči.

Jeho pohled zjemní a jeho tělo povolí.

"Nechtěl jsem tě rozbrečet holčičko," zašeptá a mě zalije vlna nepochopení.

Je snad bipolární?

Zhroutí se na kolena a přivine si mě k hrudi jako hadrovou panenku.

Naprosto bezmocná a psychicky vyčerpaná, usnu v jeho náruči, omámená jeho vůní.

Usnu v náruči maniaka.

Estakali

PsychoušekΌπου ζουν οι ιστορίες. Ανακάλυψε τώρα