Psychoušek

Prášky?

Kapitola třicátá sedmá: Prášky?

"Tak už se vymáčkni Jacku!" vykřikla jsem frustrovaně. Před pár minutami ke mě do pokoje přišli J&J a snažili se mi něco říct, ale moc jim to nešlo. Pořád si vyměňovali pohledy a Jason přešlapoval z jedné nohy na druhou. "Přísahám bohu, jestli mi neřekneš, co se děje, tak to z tebe vymlátím!" 

"Dobře, dobře, uklidni se-"

"Neříkej mi, že se mám-"

"Myslíme si, že by jsi se měla na nějakou dobu vyhýbat Damienovi," vychrlil ze sebe Jason tak rychle, že jsem to skoro nepobrala. Skoro. Zamračila jsem se na něj a založila si ruce na prsou. Jak to sakra myslí? 

"Proč bych to sakra dělala? Vždyť je to otec mého dítěte!" vykřikla jsem. Byla jsem zmatená a naštvaná. Kdo si myslí, že jsou? Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat. 

"Chloe, on..." Jack si povzdychl a sedl si vedle mě, "Poslední dobou se nám v obchodování moc nedaří a Damiena to žere. Od rána do večera pracuje, aby to napravil," vysvětlil. Je pravda, že ho poslední dobou moc nevídám. Když si jdu lehnout, je ještě v pracovně a když se vzbudím, tak už je tam zas. Vídám ho jen při obědě a večeři. Když tak nad tím přemýšlím, vyhýbat se mu nebude tak těžké. Vlastně to dělá za mě.  

"Ale, to není hlavní důvod proč by jsi se mu měla vyhýbat," promluvil Jason. "Damien přestal brát svoje léky," Svraštila jsem obočí. Vzhlédla jsem k němu, kompletně vyvedená z míry. Damien bral nějaké prášky? 

"Jaké léky?" zeptala jsem se zmateně. Na to se zamračil Jason, "On ti o tom neřekl?" zavrtěla jsem hlavou. "Když zjistil, že jsi těhotná, nechal si předepsat nějaký stabilizátory nálady. Ale teď je přestal brát a my máme strach, že ti ublíží."

Teď jsem začala chápat, o co jim šlo. Damien se choval v celku normálně, posledních pár týdnů. Byl milý a starostlivý. Myslela jsem, že se jeho porucha začala zlepšovat, ale očividně jsem byla na omylu. Chápala jsem proč o mě měli strach, abych byla upřímná, taky jsem se trochu začala bát. Ale... slíbil mi, že mi neublíží. Už nikdy.

XXX

Rozhodla jsem se jít k Damienovi do pracovny. Třeba je to chyba, ale, potřebuji vědět, jak na tom je. Jestli je agresivní nebo má deprese. Možná bych ho mohla přemluvit, aby znovu začal brát prášky. Zastavila jsem se přede dveřmi a zhluboka se nadechla. Otevřela jsem dveře a uviděla Damiena ve stejném stavu jako po tom incidentu. 

"Chloe," usmál se unaveně, "Co tady děláš, mio amore?"

Zavřela jsem dveře a přešla k němu. "Kluci říkali, že jsi přestal brát léky," začala jsem jemně. Napnul se, když jsem zmínila ty prášky a tak jsem ho začala vískat ve vlasech, abych ho trochu uklidnila. "Proč?" 

"Nemám je rád, dolcezza," promluvil po chvilce. "Proč?" zeptala jsem se znovu. Černovlásek si mě jedním rychlým pohybem posadil do klína, přičemž jsem překvapeně vyjekla. Podíval se mi do očí a odhrnul mi pramínek vlasů z tváře. "Připadám si jako blázen, když je musím brát," řekl upřímně. 

Nesnáší, když mu někdo říká, že je blázen. A pokud si tak připadá při braní léků, rozhodně je brát nebude. I kdybych se sebevíc snažila, tak ho k tomu nedonutím. "Chci ti dokázat, že se umím ovládat i bez prášků, tesoro." Nad tím jsem se usmála. Snaží se, opravdu se kvůli mě snaží.  

Estakali