I want to remember [FINISHED]

Zlý sen a rozloučení

Howdy!!
Další kapitola!! Yay! ^^
Začíná se nám to tu v jistém směru zamotávat ^^
Snad vám to neva, heh..

,,Neexistuje nějaký místo, který by mi pomohlo si vzpomenout?" Ink vypadal velmi zamyšleně, než něco řekl. ,,Asi ano, existuje jedno místo.." řekl už s menším úsměvem. Všiml jsem si, že mu to sluší, když se usmívá. Ehmm..Errore, na co to myslíš?! Je to jediná osoba, která ti může dát odpovědi... Hlavně na něj nic nezkoušej!

Unaveně jsem si povzdechl a chytil se za spánek. Začínala mě vážně už bolet hlava a i když jsem byl prý dlouho v bezvědomí, byl jsem docela unavený.

,,Asi ano, jedno místo existuje..." řekl jsem mu s menším úsměvem. Podíval se na mě takovým zasněným pohledem a zvědavě jsem na něj zamrkal. Když si unaveně povzdechl a promnul si spánek, tak jsem se starostlivě zeptal.
,,Je ti dobře?" S klidným úsměvem, který jsem u něj vídal jenom, když něco skrýval, mi odpověděl. ,,Mhmm... Jenom trošku unavený.."

Error se ke mě nejistě přisunul a opřel si hlavu o moje rameno. ,,Nevadí?" zeptal se se zavřenýma očima a unaveným tónem v hlase. ,,Ne, nevadí.."
A dal jsem mu ruku kolem ramen. ,,Jsem rád, že jsi zpátky," zašeptal jsem ještě, ale to už Error klidně oddechoval.

Zdálo se mi něco hodně zmateného a docela mě to vyvádělo z míry. Všude bylo hodně červené a černé. Děsilo mě to a chtěl jsem od toho utéct. Ze spánku jsem se začal třást a cukat s sebou.
Červená, černá, červená, černá...

Byl jsem opřený o zeď, kterou jsem tam vytvořil a objímal Errora, který se mi opíral o hrudník. Chvíli jsem se na něj jenom koukal a říkal si, co si kvůli mě musel vytrpět.

Když jsem přemýšlel, co bude dál, tak jsem ucítil, jak Error s sebou začal cukat. Shlédl jsem dolů a spatřil jsem, že se třese a na obličeji má vystrašený výraz.

Malinko jsem s ním zatřásl. ,,Errore, Errore... vzbuď se, máš noční můru.." zašeptal jsem mu. Najednou otevřel oči a byl v nich vidět strach a zmatek. 
Co se mu asi zdálo... pomyslel jsem si.

S náhlým otevřením očí jsem se probudil a po čele mi sjela kapka ledově studeného potu. Snažil jsem se zhluboka dýchat, ale nedařilo se mi to.

Když jsem si potom uvědomil, že jsem v Inkově náručí, tak jsem se začervenal. Naštěstí si toho nevšiml a začal mě hladit po ruce a já se za malý moment uklidnil.

,,Zlý sen?" zeptal jsem se mírným hlasem a dál ho hladil po ruce. ,,Mhmm.." přikývl a pak se podíval na mě. Po nějakých zraněních nebylo ani stopy a jeho tvář byla taková jako dřív. Akorát ten zmatený a vystrašený pohled k němu neseděl.

,,Vyspal si se alespoň trošku?" zeptal se mě potom. Odtáhl jsem se od něj a sedl si naproti. Promnul jsem si oči a podíval se na něj. ,,Ani ne, ale to se vsákne.." řekl jsem.

Ani se nedivím, že se moc nevyspal. Sám mám pocit, že jsem nespal alespoň dva dny. Ústa se mi roztáhla do širokého zívnutí a pak mi pohled sjel na Noriko a Sanse.

Seděli tam ruku v ruce a o něčem se s úsměvem bavili. Docela mě zajímalo o čem a tak jsem pomalu vstal a nabídl Errorovi ruku.

Když Ink vstal a nabídl mi ruku, přijal jsem ji. Pomohl mi vstát a oba jsme pomalu šli směrem k Noriko a Sansovi. Když jsme přišli blíž, tak se Noriko začala smát. Její smích byl krásný a jemný, ale občas si do toho chrochtla.

,,O co jsme přišli?" zeptal jsem se se zájmem. Noriko si utřela uslzené oko a zazubila se. 
,,Jenom o to, jak kráva sedí na stromě a plete noviny," Nevím proč, ale přišlo mi to docela vtipné a tak jsem se začal také smát.

Všichni kromě mě se začali smát. Nedávalo mi smysl, proč jim to přišlo vtipné a jen tak jsem tam stál a koukal se na tlemící se hromádky.

Nakonec jsem si sedl a stále jsem na ně koukal jak na idioty. Za chvíli Ink nemohl ze smíchu dýchat a tak jsem ho poplácal po zádech. ,,Hlavně se neudus, heh.." řekl jsem s úsměvem.

,,Jak bych..mohl? Nemám plíce!" Tomuhle jsem se musel zasmát i já, ale vzápětí jsem přestal, protože mě znova začala bolet hlava.

,,Tak mi asi půjdem," řekla Noriko a postavila se. ,,Už teď?" zeptal jsem se. 
Sans přikývl. ,,Mhmm..Musím přece tuhle krasavici ukázat bráchovi, heh," 

Noriko se začervenala a šťouchla Sanse ukazováčkem do hlavy. ,,Jo jasně.."
Pak se s úsměvem podívala na mě. ,,Moje práce je u konce, teď je to na tobě," 
řekla a jako malého prcka mě pohladila po hlavě.

Ještě jednou jsem poděkoval Sansovi za tu záchranu života a oba zmizeli v portálu.

Když jsme byli v Anti-Voidu sami, tak se Error ozval: ,,Taak...co teď?"

Zase jak idiot vám chci připomenout, Že ,,Ask" stále pokračuje!!! ^^