I want to remember [FINISHED]

Útěk

Howdy!! 

Tak jsem tu s další kapitolou docela brzo, že? #kappa

Hlavně si ji užijte a nezabijte mě za to, co jsem tam napsala, ju? 

Odtáhl jsem se. Pak jsem si uvědomil, co jsem udělal.
,,P-p-promiň, t-tohle j-jsem nechtěl..." Opak byl ale pravdou. Už hodně dlouhou dobu jsem tohle chtěl udělat, ale neměl jsem odvahu.

Neměl jsem ani na to se mu teď podívat do očí. Schoval jsem hlavu do kapuce a otočil jsem se od něj.

Hned se začal omlouvat. Vážně nevím, co si o tomhle mám myslet. Při tom polibku jsem měl ale pocit, jako bych se vznášel. Jako kdyby tohle bylo mé pravé já. A také jsem se musel držet, aby ze mě nevylétl inkoust jako vždycky, když jsem rozrušený.

Otočil jsem si Errora k sobě. Podíval jsem se mu s menším úsměvem do očí.
,,To je v pořádku..." Také se malinko usmál.

,,Zkusíme na to zapomenout, ju?" Ugh...Tohle bolelo...
Tohle hodně zabolelo. Ale nedal jsem to na sobě znát. Jenom jsem kývl a zeptal se ho, kam vlastně jdeme.

,,Jdeme tam, kde ti všechno povím..." řekl potichu a v jeho hlase bylo znát něco jako strach. Chtěl jsem ho okamžitě popadnout a držet ho v pevném objetí, aby věděl, že není čeho se bát, ale.. Po tom polibku jsem si to nemohl dovolit.

Vedl jsem nás směrem k našemu dobrému příteli. Sníh pod nohama mi rytmicky křupal a dovoloval mi chvíli přemýšlet.

V hlavě mi výřilo spousty myšlenek.
Jak Error zareaguje na svůj příběh? Bude na mě naštvaný? Nebo bude naštvaný na Nightmara? Nebo bude naštvaný na sebe?

Ink vypadal zamyšleně a tak jsem ho při tom nechal. Šli jsme sněhem a byl jsem hodně rád, že mám zase pevnou půdu pod nohama.

Když jsem zvedl hlavu tak jsme stály před tím samým domem jako včera. Měl jsem divný pocit, že se může stát něco podobného jako včera. Ale nedal jsem to na sobě znát.

Ink zaťukal. Chvíli bylo ticho a pak nám otevřel vysoký usměvavý kostlivec. Pravděpodobně taky Papyrus...

Otevřel nám Papyrus. ,,JÉ! MÁME NÁVŠTĚVU!" A když se na nás podíval, tak si povzdechl. ,,POJĎTE DÁL," Tak jsme vešli do příjemně vyhřátého obýváku.

,,SANSI! ZVEDNI TU SVOU LÍNOU PRDEL! MÁŠ TU NÁVŠTĚVU!"
Z horního pokoje bylo slyšet mumlání a pak vylezl Sans v tričku a teplácích.
,,Kdo to zas je?" Jeho pohled sjel na nás.,,Ou...aha, sup, co potřebuješ Inku?" zeptal se, zatímco scházel schody.

,,Chci, abys mi pomohl mu všechno říct..." řekl jsem, když jsme si sedli v obývacím pokoji na pohovku.

Sans si sedl vedle mě a Error naproti.
Zrovna jsem se nadechoval, když v tom ze schodů běžela Noriko.
,,Počkejte na mě!"

Na sobě měla černé legíny s červeným tričkem. Sedla si vedle Errora a vydýchávala se. ,,Tak můžeme?" kývl jsem.

Když si Noriko sedla vedle mě, trochu jsem se posunul, abych jí udělal místo.
Podíval jsem se na Inka a ten teda začal vyprávět.
Pozorně jsem poslouchal.

Nejdřív jsem mu řekl, že jsme vlastně stejně staří a že každý měl svoje poslání. Na to ještě reagoval dobře.

Okey...Takže jsme stejně staří a já měl vlastně úkol ničit... To zatím není tak hrozné, ale...stále se mi nic nezačalo vybavovat.. Taky aby jo, když Ink teprve začal.

Jenže potom, když jsem načal to, že jsem byl vybraný jako Ochránce a s Errorem jsme se pohádali. A že...potom na mě zaútočil a málem zabil, tak jsem na jeho tváři viděl zděšení.

Počkat...COŽE?! Já jsem ho málem... To ne.. ne ne ne...
V mysli mi začalo něco problikávat...bylo to rozmazané a měnilo se to strašně rychle.
Cítil jsem, jak se začínám třást...

Viděl jsem, jak se začíná třást a tak jsem se odmlčel. ,,Je ti-" Error mě přerušil. Proč mě všichni musí přerušovat uprostřed věty.. ,,J-jo... p-pokračuj pros-sím.." řekl koktavým hlasem. Nejistě jsem teda pokračoval...

Dostal se k tomu jak... jsme spolu bojovali...Prej jsem byl někym posednutej, ale... Co když jsem to byl stále já..? Co když jsem si tu bolest ostatních užíval...

,,A potom si se probudil a..." Všiml jsem si, že Errorovi stekla po tváři slza a starostlivě jsem se ho zeptal: ,,Ehmm...Jsi v pořádku?"
Mlčel a tak jsem si stoupl a šel jsem k němu.

,,Hej...Všechno je v poř-" když jsem mu položil ruku na rameno, tak ji prudce odstrčil a rychle se postavil.
,,Nech mě bejt! Proč se o mě staráš po tom všem, co jsem udělal?!" Z očí mu tekly slzy a nejradši bych ho teď pevně objal, ale netroufl jsem si to.

,,Proč si mě nenechal chcípnout...bylo by to pro tebe lepší..."
A než jsem stačil něco říct, tak se teleportoval někam pryč.
Proč tohle řekl? Vzpomněl si?

Teď jsem ho ale musel najít, aby si něco neudělal.

Musel jsem pryč. Pryč od něj. Potom, co jsem mu udělal si nezasloužím být s ním.
Někam jsem se teleportoval a ani nevím kam. To my bylo ale jedno. Hlavně ať mě nenajde.

Sedl jsem si na zem a opřel se o stěnu, co byla za mnou. Hlavu jsem zabořil do kolenou a nechal slzy téct proudem.

Proč se o mě Ink tak zajímá... Jsem stejně blbá CHYBA jako ostatní vesmíry...

Taaaakže.....
Snad se kapitola líbila ;)
Samozřejmě pořád platí, že se můžete ptát, heh... 
A cooo jinýho... Myslíte, že si Error vzpomněl? 
Můžete hádat do komentů ;)