I want to remember [FINISHED]

DragonTale (Bonus #1)

Howdy!!! 
Vítám vás u další kapitoly!! Yay!! :)
Jsem ráda, že mi vyšlo ji vydat takhle, protože nám holt nefachčí internet...:/
 Snad si ju užijete ;)
P.S. KlayKuchiki :) doufám, že mě nezabiješ, za to, že jsem si do tvého AU něco vymyslela...:3
Kdyby si tam chtěla něco změnit, stačí napsat, ju?? 

Eadan P.O.V 

Nechtělo se mi věřit, že Draco zmizel a o to víc se mi nechtělo věřit, že se vrátil. Po celou dobu, co jsem myslel, že mě opustil, byl u mě Jiro. Červeno-oranžový drak a bratr Izumi.

Zrovna jsem seděl na louce a snažil se soustředit na svůj výcvik, když jsem v dáli uviděl tři postavy. V jedné, vlastně ve dvou, jsem poznal svého bratra. Bylo to divné, ale o to víc bylo divné, že jeden vypadal jako já za mlada.

Jiro se napřímil, když spatřil Izumi a její společníky. Vyskočil mi na rameno a pobídl mě, ať jim jdu naproti. S pocitem deja vu jsem nakonec teda vykročil a po pár krocích se mi na tváři objevil šťastný úsměv.

Byl to můj bratr, ale ti dva prcci mi nějak neseděli. Proč vypadají jako my, když jsme byli malí?

Nakonec jsem se rozeběhl k nim a silně Draca objal.
,,Brácha..? Ne-nemůžu dýchat.." Pustil jsem ho a malinko jsem se zasmál. ,,Kde jsi byl?! Měl jsem o tebe stach!" Draco se uchechtl a položil oboum prckům ruku na rameno. 

,,Měl jsem něco na práci, heh.." řekl. ,,Brácha...od teď budou tihle dva u nás, ju?" Překvapeně jsem se na něj podíval, ale potom jsem se usmál. Draco se rád stará o ostatní, i když to znamená zanedbávat sám sebe. Tihle prckové ale vypadali, že neprožili nic pěkného. Ten vyšší, který vypadal jako já, držel v rukách modrého motýla a ukazoval ho tomu menšímu.

Pak nás Draco představil. ,,Tohle je můj brácha, Eadan...Ten vám taky nic neudělá," dodal. 
,,A tihle dva prcci jsou Sans," ukázal na malého kostlivce. ,,A tohle je Papyrus," a pohladil vyššího kostlivce po hlavě.

V mysli se mi vybavilo, jak mě, když jsem byl ještě malý prcek, taky tímhle jménem někdo oslovoval. Nepamatuji si, kdo to byl, ale potom mi Draco dal jméno Eadan a mám ho do teď.

Klekl jsem si na jedno koleno a usmál se. ,,Těší mě," a nabídl jsem jim oboum ruku. Všiml jsem si, že oba mají nasazené rukavice, ale neptal jsem se, protože každý má svá tajemství.

,,Co kdyby jsme je vzali k nám dom a potom je představili ostatním? Co vy na to?" zeptal se Draco. Sans i Papyrus s úsměvem přikývli a všichni jsme vyrazili směrem k našemu domu.

Celou cestu jsem ty dva prcky pozoroval a poslouchal, co mi o nich Draco vyprávěl. Když naznačil, že byli na nich prováděny nechtutné pokusy, oklepal jsem se.
Jak může někdo ublížit dětem? pomyslel jsem si

Asi jsem to řekl nechtěně nahlas, protože mi Draco položil ruku na rameno.
,,Sám víš, že ani my jsme neměli pěkné dětství..." povzdechl jsem si. ,,Máš pravdu.

Když jsme došli k nám domů, Sans a Papyrus se začali rozjařeně rozhlížet okolo sebe. Začali se vyptávat na různé věci, jako například, co je okno. Musel jsem se uchechtnout. Nemohl jsem si pomoct, ale byli strašně roztomilí.