I want to remember [FINISHED]

Tenký led a jejich poprvé

Howdy!!! 
Jsem tu s další kapčou!! XD 
Neřešte prosím název, vůbec jsem nevěděla, jak kapitolu nazvat...
Tak si ji užijte!! 

Myslím, že nebyl dobrý nápad ho vzít do nějakého Aučka.
Potom, co všechno se událo a co Error udělal, jsem myslel, že cestování ve vesmírech by mohlo pomoct, ale jestli se takhle choval US!Papyrus, tak by setkání ostatních s Errorem nemuselo přinýst nic dobrého.

Sice se mi to nelíbilo, ale rozhodl jsem se mu tedy všechno říct. Nechtěl jsem na něho tlačit, ale také nechci,aby ho někdo zmlátil za to, co se stalo.

Někam jsme zase šli. Proč mi to, co jsem zapomněl, jednoduše neřekne? Je v mý minulosti něco, co nemám vědět? Co za tím vším je?

Hlavou mi výřily nejisté myšlenky a ani jsem si nevšiml, kde jsme.
Pod nohama mi křupal sníh a bezmyšlenkovitě jsem šel vedle Inka, který mlčel a díval se před sebe.

To ticho bylo docela nepříjemné, ale jak to vypadalo,tak ani jeden z nás neví, jak ho prolomit.

Chtěl jsem něco říct, ale když jsem otevřel pusu,tak jsem si všiml, že mi začíná podkluzovat zem pod nohama. Uhhh...
Podíval jsem se na zem a musel jsem zastavit, protože jsem stál uprostřed zamrzlého rybníku.

,,Errore!" slyšel jsem zakřičet Inka. Podíval jsem se na něj a viděl jsem, že na tváři má docela pobavený pohled. ,,Co se tak ksichtíš?! Radši mi pomoz!"

Celou cestu jsem pokukoval po Errorovi, který měl na tváři zachmuřený pohled. Přes hlavu měl přehozenou kapuci a brýle měl sundané a dané v kapse.

Zrovna když jsem se odhodlal promluvit, tak jsem si všiml, že se Error začíná vzdalovat. Nejistě jsem ho oslovil,ale vypadalo to, že mě nevnímá.

Pak jsem viděl, že vstoupil na zamrzlý rybník.
,,Errore!" zakřičel jsem, protože jsem nechtěl na led vstoupit, aby se náhodou nepropadl.

Zastavil se, trhnul hlavou a s vyděšeným pohledem se na mě podíval.
Viděl jsem, jak se mu rozklepaly kolena a musel jsem se uchechtnout.
,,Co se tak ksichtíš?! Radši mi pomoz!"zavolal na mě.

,,No já za tebou na ten led nevlezu! Mohl by se propadnout!" řekl jsem.
,,No to je skvělý!" slyšel jsem, jak se Error ironicky uchechtl.

Tak to vypadá, že nemám jinou možnost...
Když jsem se podíval na černý led pode mnou, tak se mi rozklepaly kolena.
Ale musel jsem se dostat z ledu pryč...

Hezky pomalu... Jeden krůček za druhým... říkal jsem si v duchu.
Když jsem udělal první krok, zdálo se všechno v pořádku. Tak jsem udělal další.
,,A do prdele!" zanadával jsem.

Když jsem uslyšel Errora zanadávat, tak jsem si říkal, co se děje.
Pak jsem si všiml, že pod jeho pravou nohou začíná led praskat.
Sakra!

Tak jsem se rozhodl, že nakonec na led vlezu. Udělal jsem pár kroků,abych se ujistil, že je led alespoň na tomhle místě pevný.

,,To je blbec...!"zašeptal jsem si pro sebe. Si jako myslí, že ho ten led udrží?!  Pomyslel jsem si. Musím se dostat alespoň z prostředka rybníku... Na kraji by led mohl být pevnější.

Stáhl jsem pravou nohu zpátky a pokusil se jí dát na jiné místo. Ha! Tady to vypadá pevněji. Posunul jsem se ale zase jenom o kousek.
Proč zrovna já...?

Podíval jsem se na Inka, který stál pořád na ledě a hledal pevnou půdu, vlastně led, pod nohama. ,,Vypadni z toho ledu! Z tohohle vybruslím sám!" zakřičel jsem na něj.

Řekl mi, abych slezl, i když sám má pod sebou tenkej led.
,,Ale-" Error mě přerušil. Už jsem si na to začínal zvykat. ,,Žádný ALE! Prostě z toho podělanýho ledu vypadni!" Nakonec jsem tedy z ledu slezl a přemýšlel, jak jinak bych ho mohl dostat pryč.

Pak mě něco napadlo. ,,Errore?" ,,No?"
ozvalo se v odpověď.
,,Lehni si na břicho!" Podíval se na mě jako kdyby viděl zpívajícího duhového jednorožce s křídly.

,,Děláš si ze mě prdel...?" řekl jsem. ,,Pokud sis nevšiml! Jsem na tenkym ledě, který se může co nevidět propadnout a ještě chceš,abych si na něj lehl?! A ještě k tomu neumim plavat!"

,,Věř mi...Vím co dělám," Povzdechl jsem si. Nakonec jsem si teda opatrně, HODNĚ opatrně, lehl na břicho. Při každém špatném pohybu jsem slyšel křupání ledu.

Jestli se propadnu... Tak vylezu a hodím tě na ten led taky...

Když už ležel, tak jsem mu řekl tu nejhlavnější věc.
,,Dobře a teď sem pošli svoje provázky. Přitáhnu tě díky nim sem,"
Udělal, co jsem řekl. Chytil jsem je a začal jsem opatrně tahat.
Hlavně, ať se nepropadne.

Udělal jsem, co říkal. Poslal jsem svoje provázky a on je chytil. Pak mě začal přitahovat k sobě. Skoro jsem nedýchal a stejně jsem slyšel, jak led pode mnou praská.

Zavřel jsem oči a modlil jsem se, abych se nepropadl. A i kdybych se propadl, tak alespoň, že jsem Inka vyhnal z ledu.

,,Hej, můžeš otevřít oči. Všechno je v pohodě," slyšel jsem Inkův hlas.
Nejdřív jsem otevřel jedno oko a všiml jsem si, že pod sebou nemám led, ale sníh.
Tak jsem otevřel i to druhé a postavil jsem se.

Stále jsem se klepal a pak jsem ucítil objetí. Naplňovalo mě klidem a za chvíli jsem se uklidnil.

Shlédl jsem dolů. Ink se na mě také podíval. Na tváři měl povzbudivý úsměv.
Bezmyšlenkovitě jsem se začal přibližovat k jeho ústům.

,,E-Errore..?" slyšel jsem ho zašeptat. Nakonec jsem ho políbil.  Ani se nebránil. 
Duše mi říkala, že k němu něco cítím, ale v hlavě mi zněla myšlenka, ať toho okamžitě nechám.

On mě políbil?!!!! Ale z nějakého důvodu jsem se nebránil. Bylo mi to dokonce příjemné.Nakonec jsem mu polibek oplatil. Cítil jsem, jak mi začínají hořet tváře.

Když jsme se od sebe odtáhli, oba jsme hráli červenou.
Co si o tomhle mám myslet?

tak tu zase oxiduju (ノ^o^)ノ
Co si myslíte o tom, jak se to začíná vyvíjet, huh?
Osobně mě to přijde strašně roztomilý (o‿∩)
Stále se můžete ptát...
Další kapitola bude asi zase
Q+A...
Asi to budu takhle střídat (¬_¬)ﾉ
Tak se zatím mějte špunti!!!