První stopa

719 41 4
                                    

Kdo by po ránu nemiloval zvuk budíku?
Třeba já. Díky bohu za chytré hodinky. Každé ráno děkuji za tu funkci, která zjistí nejslabší spánek a pak místo odporných zvuků jen zavibrují.
Je načase vstát a přivítat jeden nudný den v mém 'velkém' bytě.
Jak velkém? Dva pokoje, kuchyňka ve které se sotva otočíš, koupelnička a chodba do které se jakž takž vejdou dvě osoby. Za ty prachy v tomhle místě? Ve třech luxus.
Jedna spolubydlící už pípala na svém bydýlku. Sypla jsem tedy naší aymaře Korině zrní aby ztichla.
Osobně mi ke snídani stačil jogurt a ke zlidštění jen minutka v koupelně. Následně jsem nakoukla jestli druhá spolubydlící spí zde nebo v cizí posteli. Vzhledem k tomu, že tam nebyla, natočila jsem pro ni sklenici vody a vytáhla ze skříně ibalgin.
Při rychlé kontrole inteligentních hodinek jsem zjistila, že jsem ve skluzu. Popadla jsem puntíkatou tašku, mobil a klíče a spěchala na tramvaj.
Nudné přednášky o geometrii zabíjely dopoledne. Ale pro diplom se musí trpět, zvlášť když nechci aby mi první nakreslený barák spadl na hlavu.
Až kolem oběda mi přišla SMS od Janet, spolubydlící.
Nezajdem na kafe? Našla jsem výborné místo!
Ok.
Takže už jsem měla i plán na odpoledne.

"Tak dem?" ptala se mě Janet.
"Moment, hodím si sem tašku. Kam?"
"Dočkej času, Michaelo."

"To je... bar," řekla jsem znechuceně.
"Kafé bar Panda," odpověděla mi nadšeně Janet.

"Fajn," řekla jsem, když jsme se posadily, "proč?"
"Co proč?"
"Proč sedíme tady a ne doma? Co se děje?"
"Já jsem ti jen chtěla říc', že se budu během půl roku stěhovat."
"Že by ses stala konečně dospělou?"
"No, já budu bydlet se svým přítelem," zamumlala má spolubydlící.
"Kterým?" zeptala jsem se a upila ze svého latté. Kluky měnila dost často, někdy i během noci.
"Petrem. Našli jsme si malý byt, pro dva. Nájem nízký a my chceme být spolu."
Povzdechla jsem si a doufala, že ten její vztah bude jako ty ostatní a brzo vyprchá. Ne, že bych jí to nepřála, ale kdo by si rád hledal nového spolubydlícího?
"Stayin alive," začal zpívat Janetin mobil.
"To je on," zahlásila mi a vstala. Já jen gestem naznačila, že si půjdu obědnat další latté.

"Latté machiato s cukrem navíc, prosím," řekla jsem, když jsem se konečně vyškrábala na barovou stoličku (s mou výškou to byl kapku problém).
"A co vy tady tak sama slečno?" ozvalo se z úst cizince, jehož hlas mi byl povědomý.
Kdybych věděla odkud.

Zdravím, rozhodla jsem se zkusit štěstí s fanfikcí na youtubera.
Předem říkám, ať si ho každý představí po svém, můj popis bude jen pro mě...

Mizernej lhářKde žijí příběhy. Začni objevovat