Drarry - Jeden večer na Ministerstvu

Harryho třetí sklenička

Po deseti minutách nadějného rozhlížení se po jakémkoliv domácím skřítkovi, který by přes místnost zachytil jeho pohled, si Harry uvědomil, že jeho plán se opít se nachází ve vážném nebezpečí. Zdálo se, že domácí skřítci byli pevně odhodlaní nepřibližovat se znovu do Hermioniny blízkosti.

„Já prostě jdu... ehm... vrátím se časem," oznámil Harry mdle a odešel od svých přátel dřív, než stačili odpovědět.

Rychle lokalizoval skřítka s plným tácem. Což bylo velice dobře. Naneštěstí jej to ale také zavedlo o hodně blíž k Malfoyovi. Což bylo velice špatně. Zatímco Harry přemýšlel, kdy začal uvažovat v tak jednoduchých termínech, natáhl se k tácu a pokusil se vzít si skleničku.

„Pokusil se" bylo klíčové slovo, jak se Harry brzy poučil. Nějak mu nefungovala koordinace ruka-oko a místo toho, aby se najisto k jeho dlani přitiskla jedna sklenička, překotil se celý tác a rozplácl se na zemi.

Domácí skřítek ze sebe vydal rozrušené zaječení, což pokud už to tedy neudělal zvuk rozbíjeného skla, přitáhlo jejich směrem pozornost všech.

„Floppy se tak moc omlouvá!" mával skřítek rukama, jako kdyby se právě topil.

Poprvé od doby, kdy se před dvěma měsíci postavil Voldemortovi, si Harry přál, aby tenkrát prohrál.

„Království za smrtící kletbu," zamumlal Harry a nabídl skřítkovi omluvný úsměv.

„Ale ale, Pottere. To se zdá trošku drastické, nemyslíš?"

Z toho, že slyšel ten hlas ani ne dvě stopy za sebou, se Harrymu chtělo vzkřísit Voldemorta a snažně ho prosit, aby dodělal svou práci.

„Malfoyi." Harry se otočil a přitom se rozveselil, když zpozoroval dalšího domácího skřítka s plným tácem, který byl zde očividně proto, aby mu uspokojil jeho naléhavou potřebu. Harry se natáhl pro skleničku, tentokrát pomalu, a hojně si zavdal, než byl schopný střetnout se s Malfoyovým zrakem.

„Nečekal jsem, že tě tu uvidím," řekl Harry, vědom si toho, že nejspíš konstatuje zřejmý fakt.

„Zvláštní," Malfoyovy rty se zkroutily do úšklebku. „Myslel jsem si, že tento večírek je na oslavu našich válečných hrdinů. Pro případ, že bys to neslyšel, Pottere, já jsem jedním z nich."

Harry sevřel sklenku pevněji a na chvíli se zalekl, že ji v ruce rozbije. Zhluboka se nadechl a pak ji vyprázdnil do dna. Věděl, že musí zkrotit svůj vztek.

„Na to se názory liší, Malfoyi."

„Stejně jako na termínu ‚vyžadován společenský hábit', jak sám tak dobrovolně demonstruješ, Pottere."

Harry stáhl rty. Kdo si Malfoy myslel, že je, že může kritizovat jeho smysl pro módu, který jak Harry dobře věděl, neexistoval. Jen proto, že jeho starý společenský hábit mu už neseděl a Harry neměl náladu jít do Příčné ulice, když novinové titulky zahrnující jeho byly na jeho vkus stále až příliš časté, to neznamenalo, že Draco zatracený Malfoy měl právo zpochybňovat Harryho rozhodnutí vzít si prostý černý hábit.

Harry potřásl hlavou a podivil se, proč proboha se ho dotklo zrovna to, že se Malfoy zmiňuje o jeho oblečení. Malfoy se skoro stal Smrtijedem. Vpustil Smrtijedy do Bradavic. A Harry doopravdy nepotřeboval důvod proč ho nenávidět. Draco Malfoy byl jeho úhlavní Nemesis. To prostě patřilo k sobě.

Harry upřeně hleděl na svoji prázdnou sklenku. Potřeboval další drink. Aniž by cokoliv řekl, otočil se a odešel hledat šampaňské.

  *~*~*~*~*