Pozdě večer jsem se vrátila domů pouze s jednou myšlenkou a to na Justina. Slova která jsem dnes slyšela pro mě byla nepopsatelná, chtěla jsem radostí vyskočit až do nebe.
,,jsem doma" křikla jsem u vchodových dveří.
,,už jsme mysleli že nepřijdeš" ozval se hlas táty.
,,ale přišla" zasmála jsem se.
nečekala jsem na nějakou odpověď a vydala se po schodech do svého pokoje. Bylo něco po čtvrté hodině takže slunce venku jasně zářilo do okna mého pokoje.
Svalila jsem se na postel a stále měla na tváři ůškleb, jeho slova jsem opravdu nečekala. Nemyslela jsem si že on by byl schopný někomu vyznat city.
V kapse u kalhot mi zabrněl mobil což mi dávalo jasně na jevo že mi přišla sms. Telefon jsem vytáhla na jehož displeji jasně svítilo Justin.
Už ted' mi chybíš- J
Musela jsem se nad textovkou pousmát, no pousmát smála jsem se jako dítě na novou hračku, je to dokonalý pocit někomu patřít a vědět že on bude ten který vám dá to co chcete.
Ty mě taky- B
Telfon jsem držela v ruce a oči u sebe držela pevně zavřené, tolik jsem si přála ho ted' vidět, ale zdřejmě mi rodiče nedovolí jít ven když jsem jim nenapsala že přijdu později. Misto textovky na kterou jsem čekala mi začal mobil v ruce vyzvánět, rychle jsem hovor přijala a telefon si dala k uch.
,,chci tě líbat, hladit po tvém těle, říkat ti jak jsi ůžasná'' ozval se jeho chraplaví hlas z druhé strany telefonu.
,,ani nevíš jak hezky se to poslouchá ale je tu jeden háček rodiče mě už asi nepustí'' šeptla jsem.
,,musí jinak jsi pro tebe přijdu, no tak Becky nebud' srab a pojd' tohle neříkám každému'' uchecht se.
,,tak počkej chvilku'' řekla jsem a telefon položila na postel aniž bych hovor ukončila. Otevřela jsem dveře od pokoje a poschodech kráčela dolů do obýváku kde seděl táta v silném obětí s mámou ,,ahoj, mohla bych jít ještě ven?'' usmála jsem se a podívala se na oba rodiče kteří ke mě okamžitě strhli svůj zrak.
,,Becky co učení, už jsem tě dlouho neviděla se učit'' řekla máma. Sklopila jsem hlavu, protože jsem jí neměla co říct, sice se neučím ale špatné známky taky nenosím.
,,zlato nechjí, je to pubert'ák, chce se si taky trochu užívat'' řekl táta, a já se na něj hned děkovně usmála.
,,no tak dobře, jdi ale nejpozději do osmi doma'' řekla rázně a já jen přikývla.
,,děkuju jste nejlepší'' křikla jsem a rychle se rozeběhla ke schodům na kterých jsem se málem zabila jen abych už tohle mohla říct Justinovi.
Vzala jsem do ruky zase telefon který byl stále přijatý s Justinovím hovorem ,,tak můžu'' řekla jsem se smíchem a trochu udýchaně.
,,to rád slyším, takže tě mám vyzvednout nebo..'' přerušila jsem ho tak že nestihl doříct ani slovo.
,,ráda se projdu, takže na kopci?''uchechtla jsem se.
,,rozkaz šéfe'' zasmál se do telefonu a následně hovor ukončil. Pokrčila jsem nad tím rameny a vydala se ke své skříni.
Chvíli jsem se rozhlížela a nakonec mi k oku padli béžové květinové šaty které mi sahali někam nad kolena. Oblékla jsem si je a vrátila se zpět k otevřené skříni ze které jsem vyndala riflovou vestu a oblékla jí na sebe.
Vypadalo to skvěle. Teda doufám. Hřebenem jsem rozčesala své dlouhé vlasy a nechala je tak. Stříkla jsem na sebe pár kapek parfému a do kapsy u vesty si dala mobil. Ještě jednou jsem se na sebe podívala do zrcada a nakonec vyšla ven z pokoje.
Sešla jsem schody pod kterými jsem se srazila s tátou který mě sjel pohledem od zrora až dolů ,,sluší ti to'' usmál se na mě.
,,děkuju'' uculila jsem se a obešla ho tak abych se dostala ke svým teniskám které jsem si hned obula.
,,myslím že ten kluk bude koukat'' uchechtl se. Okamžitě jsem zrudla protože mě jeho slova docela zaskočili. Jak ví že jdu s klukem?
,,jak v-'' přerušl mě než jsem stačila cokoliv říct.
,,nejlem hloupej taky jsem byl mladej a vím že se člověk obléká hezky jen když jsem s někým na kom mu záleší'' usmál se namě.
,,máš pravdu. A tati neříkej to prosím mámě'' prozebně jsem se na něj podívala. Nechci totiž aby máma začala ze svou přednáškou o tom že když budu chodit s klukem budu kašlat na učení a neodmaturuju, táta je v tomhle víc při mě a chápe jak co cítím.
,,neboj se'' zase se usmál a nakonec mě políbil na čelo ,,utíkej'' ukázzal na dveře, přikývla jsem a vyšla z domu. Tohle vše můj ůsměv ještě zvětšilo. Je super když váš táta ví že už nejste jen jeho malá holčička a chápe že se ve vašem životě objeví i jiný muž.
Pomalu jsem kráčela ke kopci kde se s Justinem v poslední době scházíme a kde jsem naposledy vyfotila jeho postavu v západu slunce, přesně ten kopec mi přináší štěstí. Už z dálky jsem vyděla jeho auto zaparkované pod kopcem u velkého stromu, usmála jsem se a zrychlila na kroku.
Když jsem konečně kopec vyšla zůstala jsem stát v ůžasu od doby co jsem tu napoledy byla tu vyrostlo několikset květin které tvořili dokonalé propojení barev a dotoho mezi nimi stál Justin který můj ůžas pouze zvětšil.
Máte tu část sice je krátká já vím ale chtěla jsem vám udělat malou radost když jste mě pochopili a napsali podporující komentáře. Snad se vám libíla i přesto že je krátká.. ještě asi několik dní nebudu nic přidávat protože na to nemam.
Ještě něco, naštvalo mě pár lidí kteří mi do zpráv psali že si vymýšlím jen protože mě překládaní přestalo bavit...děláte si srandu? Tuhle story miluju a slíbila jsem vám že jí dokončím za každou cenu tak bych chtěla trochu pochopení když má člověk starosti z něčím jiným, když se potřebuje s určitými věcmi smířit...v životě jsou i jiné věci než wattpad, a pohužel je tou věcí realita která je pro mě ted' dost krutá..
A nevím pokud jste si všimli ale snažím se psát nový příběh odkaz v komentářích:)
