Část pro MattIvett :)) užij si jí :*
Po výstřelu který vyšel z koltu Hamiltna, celá jeho skupina utekla po zjištění že si všichni všímají pouze bezvládného těla Becky.
Slzy vytékali z Justinovích očí zatím co seděl na studené a špinavé podlaze skladu. Jeho mysl byla pohlcená pouze přemýšlením zda se z bezvědomí probere a zda bude v pořádku, co na to řeknou její rodiče budou ho nenávidět a pošlou ho za mříže.
,,Justine pojď Laul vezme Becky knám" klekla si k Justinovi Nina, jeho obličej vzhlédl k tomu jejímu pouhadila ho po hřbetu ruky a pomohla mu na nohy.
Jeho kroky byli malé a čím víc se blížil k dodávce tím víc se bál toho co uvidí, bál se že umřela, bál se že o ní příjde.
Cestou byl jediný kdo mlčel všichni horlivě debatovali a přelézali mezi sebou k Becky která byla stále v bezvědomí.
Snažil se myslet na hezké chvíle které spolu prožili na chvíle které pro něj byli ty nejkrástnější, jenže nic z toho se mu nedařilo. Pořád si vyčítal že jí do tohoto dostal, měl jí od toho držet co nejdál né jí přivést do samého středu nebezpečí.
Jeho myšlenky byly tak hluboké že si ani nestačil uvědomit že stojí před jejich domem ,,kurva Justine uklidni se už, ona bude v pořádku!" vykřikl na něj Chris.
,,Chrisi drž hubu!" zakřičel na něj Justin, jeho zlost se míchala ze strachem vše jakoby se opakovalo, jakoby to bylo včera kdy ležel v posteli s Alici, a dnes prosí o život dívky která je pro něj život.
,,ty drž kurva hubu! Bude v pořádku a chceš vědět proč to vím? Protože Paul je u ní, nedopadne jako Alice slibuji!" řikal mu Chris.
Nezitím co se Chris hádal s Justinem, Paul vykonával svou povinnost. Kulka která ještě před pár minuty "zdobila" místo v jejím břiše byla venku a desinfekce v podobě 100% vodky zalévala ránu která byla vytvořena.
Nikdy Paulovi nebušilo tolik srdce když zachraňoval něčí život jako teď, nechtěl Justina sklamat proto musel byt velice rychlí aby množství krve které stratila nedovedlo její srdce k zástavě.
Po dvou hodinách kdy Justin jen seděl v rohu svého pokoje začlo vycházet slunce které propouštělo paprsky skrz okno do pokoje vešel Paul čímž upoutal Justinovu pozornost, po pár slovech které Paul vyslovil jeho mozek spracoval množstvì informací které mu na rtech vykouzlili pouze velký usměv.
Jeho tělo se zvedlo z podlahy a doslova rychlostí blesku se dostalo do pokoje pro hosty kde na posteli spala Becky, srdce mu bilo, dech se mu zrychloval a slzy se znovu a znovu draly ven z jeho očí při pohledu na ní.
Bezvládně, bez pohybu ležela na posteli, tiše odfukovala což Justinovi jasně říkalo že žije. Posadil se na okraj postele a její ruku vzal do té své, jemně jí okrajem palce hladil a sledoval její tvář.
,,Možná mě neslyšíš, ale vím že jsem ti měl zabránit ject s námi, nemuselo se to stát. Nevím co bych dělal kdyby jsi mi odešla, umřel bych! Umřel bych jen abychom mohli být zase spolu, miluji tě. I přesto že jsi tvrdohlavá, a vždy chceš dělat vše posvém nedovolím ti to, nepustím tě, budu tě chránit" vydechl a setřel slzy ze své tváře.
Celou tu dobu co Justin šeptal každé slovo poslouchala, slyšela jeho hlas, chtěla zašeptat že ho miluje ale byla na tolik vyčerpaná aby promluvila. Každé jeho slovo se jí zapisovalo do srdce, jeho vzlyky se rozléhali v jejích uších jeho nadávky na jeho osobu se jí v hlavě výřili.
O týden později
Neuvěřitelná bolest prošla mím tělem když mou ránu na břiše Paul poléval desinfekcí. Bolest byla ale o mnoho slabší než v den kdy jsem se vzbudila, rána byla stále živá a každý dotek mé tělo pohlcoval bolestí.
Vlastně ani nevím proč jeho střela zasáhla zrovna mě, byla jsem ticho tak jak mi řekli, možná v tom byl důvod jak ublížit ostatním tak jako oni téhdy ublížili jim. Jenže je tu stále to slovo ale proč chtěli aby tu bolest cítil Justin.
,,ještě na dnešek ti to zalepím a pozítří bychom mohli vyndat stehy" usmál se na mě Paul a ránu přelepil bílou páskou.
,,dobře, a děkuju" usmála jsem se na něj a stáhla si své triko do původní pozice.
,,já děkuju tobě že jsi byla na tolik silná a neodešla i přes velké množství krve které jsi stratila" usmál se na mě a šrouboval závit na desinfekci kterou položil na její místo.
,,Asi půjdu za Justinem" řekla jsem tiše a on pouze přikývl. Postavila jsem se z postele a následně ze slabím zatim vyšla z pokoje Paula.
Dlouhou chodbou tohoto domu jsem došla až ke dveřím Justinova pokoje, zatukala jsem pro případ kdyby Justin dělal něco co bych třeba vidět nemusela a nakonec vešla dovnitř.
,,ahoj" řekla jsem tiše.
,,ahoj" usmál se a vyšel mím směrem, pohladil mě po líci a přiložil své rty na ty mé, pomalu snimi pohyboval až se odemě odtáhl ,,rodiče to ještě nezjistili?" starostlivě se zeptal.
,,ne, a taky doufám že nezjistí, Paul říkal že mi pozítří vyndá stehy a jizva by měla být minimální" usmála jsem se ,,takže snad nebude tolik vidět"
Uhng..tak jí tu máte snad nejste sklamáni že je tak krátká ale opravdu je toho teď dost.
Je tu někdo kdo by chtěl věnování?
