So, what now?

YOONGI

Přebíháme mokrou silnici, nad hlavami batohy, abychom moc nezmokli. Doběhneme pod střechu a čekáme, dokud nám vrátná neodemkne dveře. Vcházíme do budovy, kde je rušno. Lidé se na nás otáčejí a povídají si o nás. Projdeme halou a po schodech nahoru do společenské místnosti. Posadíme se okolo velkého stolu, do jehož čela si sedne Shin Taemin, ředitel společnosti. Přes velké okno za ním je vidět zatažená obloha a někdy v dálce probliknou blesky.

Políbil jsem každou část jeho těla. Jeho kotníky, lýtka, kolena, stehna...
„Ah,“ zasténal, když jsem se mu lehkými polibky dostával blíž a blíž k rozkroku. Vzal jsem jeho úd mezi rty a jazykem ho jemně dráždil. Stačilo jen málo, aby Jimin dospěl k orgasmu. Zavřel oči, myslel si, že je konec, ale já chtěl pokračovat. Ještě jsem se ho dostatečně nenebažil. Pohladil jsem ho po tváři, otáčejíc ho na břicho. Líbal jsem mu ramena, týl, lopatky, všechno. Objal jsem ho, ruce jsem mu dal na hrudník a zvedl ho. Vnikl jsem do něj, vzdychal. ‚To mě tak rajcuje,‘ pomyslel jsem si. Přirážel jsem rychleji, tvrději. Zachvěl jsem se, ucítil jsem, že už se dostávám k nelepšímu. Hlasitě jsem vydechl, když jsem dosáhl orgasmu. Opět jsem ho otočil na záda, políbil mu krk, mnul bradavku mezi prsty. Zabořil mi ruce do vlasů, chtěl mě a já chtěl jeho.
„Miluju tě,“ zašeptal mi do pusy, když jsem mu přes krk a tváře vytvořil cestičku z polibků.
Nic jsem neřekl, protože jsem byl přespříliš zaměstnán jeho měkkými rty, hladovým pohledem a horkým tělem. Cítil jsem tlukot jeho srdce, vpíjel jsem se do něj, náš pot se spojil do jednoho. Chtěl jsem víc, víc jeho.

Otevřel jsem oči. Stále ležel v mém objetí. Vypadal tak nevinně, tak bezbraně. Červenal se jako jahůdka. Políbil jsem ho na čelo a odvážil se potichu promluvit.
„Stačil jeden pohled, já jsem ti blíž. Sledovat tvé rty, i když spíš. Miluji tvé tělo, miluji tvůj hlas. Pohyby tvých boků, doukažou mě zmást,“ citoval jsem sloku z písně, kterou jsem se mu rozhodl jednou věnovat. Potichu jsem se zvedl a přikryl ho dekou, aby nenastydl. Zasedl jsem k počítači a začal opět pokračovat v práci, kterou jsem minulý večer nedodělal.
Zaklepání vyrušilo mé myšlenkové pochody. „Jimine, Sugo?“ Z druhé strany dveří se ozval Namjoon. Vytřestil jsem oči, až teď jsem si všiml, že jsem stále nahý. Doběhl jsem do koupelny a hodil přes sebe župan, aby Namjoon nenabyl podezření, že se mezi mnou a Jiminem něco děje. Otevřel jsem mu a tvářil se ‚neboj, já s Jiminem vůbec nespím.‘
„Zítra kolem devátý odlítá letadlo. Tak, jen abyste věděli, že kolem sedmý bude sraz,“ ničeho si nevšiml a jen na mě unaveně koukal.
„Ah... Yoongi, prosím,“ Jimin začal mluvit ze spaní a šeptat mé jméno.
Namjoon nadzvedl jedno obočí a naklonil se, aby viděl lépe viděl na Jimina, který se převracel v posteli. „No, radši nebudu zjišťovat, co se tady děje. Hlavně ať to nezjistí média,“ řekl nakonec a když si všiml mého vyděšeného výrazu, zamračil se. „Ono mezi váma fakt něco je?“
„No...“ zarazil jsem se. Nevěděl jsem, co říct.
„Ach bože, nic mi neříkej,“ zakroutil hlavou a odešel chotbou pryč.
Stál jsem ve dveřích ještě asi další dvě minuty. Došel jsem k Jiminovi a políbil ho na tvář.