So, what now?

YOONGI

„Počkej," zděšeně jsem se na něj podíval. „Já to takhle ještě nik-nikdy nedělal," vykoktal jsem a snažil se vymanit z jeho pevného sevření.

„Neboj, nebude to tak bolet," sliboval, ale jeho pohled říkal něco dočista jiného. Naklonil se ke mně a kousl mě do ušního lalůčku, zachvěl jsem se, když za něj nepatrně zatáhl. Rukou mě chytil za bradu, aby mě mohl políbit. Mezi zuby vzal můj spodní ret a lehce ho přejel jazykem, který mi nakonec strčil do pusy. Pustil mou bradu a pomalu mě pohladil přes krk a hrudník. Na chvíli se zastavil u mého břicha a přejel mi prsty chlupy pod pupíkem. Následoval jejich směr a lehce mě pohladil po špice penisu. Jemně ho sevřel a ladně pohyboval rukou. Plynule zrychloval, až se dostal na rychlost, která mi vyhovovala. Nastalo ticho. Byly slyšet jen mé vzdechy. Nemohl jsem věřit, že se to děje, že má nade mnou moc. Jedna moje část mě to nechtěla, ale druhá část – ta malá, temná v koutku – to opravdu chtěla. Rozhodoval jsem se a nemohl jsem si vybrat, protože pohyby jeho ruky mi to znemožňovaly. Nemohl jsem myslet na nic jiného než na jeho měkkou ruku, která mě svírala a hladila.

„Ach bože," zasténal jsem, když se mi začalo rozlévat teplo po těle. „Už... Budu..." Rozklepaly se mi nohy, nemohl jsem nic. Myslel jsem na Jiminovu ruku, na jeho obličej, na jeho temné oči. Jeho plné rty mě políbily na krk. Prolíbal si cestu mezi moje lopatky, kde mě sál a cucal.

„Cítíš to, jak je to intenzivní?" Zeptal se a opět mě kousl do ušního lalůčku, tentokrát ale do druhého. „Cítím, že to chceš. Nejsi vzrušený ze mě, ale z tý představy, že bych byl v tobě."

Měl pravdu, ale ta představa, že bych ztratil autoritu a moc, mě děsila. Samozřejmě, že jsem chtěl někdy zkusit být ten slabší, ale ne teď a ne s ním. Chtěl jsem, aby neviděl moje obavy, můj strach. ‚Co když to bude bolet tak, že se rozbrečím? Co když se mi něco stane?' Tyhle otázky mi lítaly hlavou jako zběsilé.

„Yoongi," vydechl. „Neboj se. Nic to není. Jde jen o ten první pocit. Budu jemnej, jak jen to půjde," pohladil mě po šíji a políbil mé rameno, „pokud se mnou chceš mít nějakej vztah, musíš pochopit, že i já budu chtít být tady nahoře."

Nedokázal jsem na to odpovědět. Naprosto jsem chápal, jak to myslí, co chce. Ale... Ale jak se s tím vypořádat bez bolesti a bez slz? „Já vím. Jenom..." Hledal jsem slova, která by to vystihla, ale bohužel mě nic nenapadalo a já se cítil jako debil. „Jenom nechci, aby to... aby to... však víš."

„Nechceš, aby to bolelo?" Jen jsem přikývl. „To nebude problém," slyšel jsem, jak se směje, „dej mi minutku." Zvedl se a natáhl si kalhoty a triko. Vyběhl z pokoje, ale nezavřel za sebou dveře. Doufal jsem, že nikdo nepůjde po chodbě, protože by stačilo, aby se jen podíval směrem k mému pokoji a po chvilce uvažování, by mu došlo, co se tu děje. Slyšel jsem kroky a otevření dveří někde... Rychle jsem přes sebe hodil deku a dělal, že spím. Kroky se přibližovaly. ‚Buď Jimin, nebo problémy.'

________________________________________

Drazí čtenáři / Drahé čtenářky,

Moje "dokonalá" dovolená by se dala popsat jediným slovem. ODVYKAČKA. Hotel byl příšerný, jídlo taktéž... Takže jsem byla na dietě. Jediné, co mě drželo při životě, byl roztomilý Korejec, který se mnou a se stovkami dalších lidí sdílel ten nechutný hotel. Každopádně co na co na tom bylo nejhorší? Nu... Nebyla tam Wi-Fi a protože jsem měla jídlo v ceně ubytování, jsem ani nechodila do restaurací (po pravdě v jediné restauraci nebyla Wi-Fi, takže...)

Doufám, že jste mě ten týden neměli chuť zabít - já bych měla - a že jste si nemysleli, že jsem na Vás zapomněla. Přes ten týden jsem si udělala osnovu a různé části dalších dílů, které dnes v noci předělám do čitelné formy. Takže se na ně můžete těšit.

Doufám, že budete číst dál tento příběh a že Vás nepřestane bavit.

Mám Vás moc ráda,

Vaše Jung Minseok