Sázka nebo láska?

*70*

Ráno jsem se vzbudila a všimla si že tu Tayler není. Bodejť by ne, když je v práci. Teda to jsem si jen myslela dokud jsem neslyšela puštěnou vodu. Pomalu jsem se zvedla a šla se podívat do koupelny. Byl ve sprchovém koutě, opíral se rukama o zeď a hlavu měl svěšenou. Ten včerejší den se vůbec stát neměl. ,,Dobré ráno lásko." ty první dvě slova řekl ironicky, ale vůbec se neotočil. ,,Dobré zlato." opřela jsem se o umyvadlo a podívala se na sebe do zrcadla. Měla jsem kruhy pod očima, protože jsem vůbec nedokázala spát teda usla jsem až k ránu což mi moc nepomohlo. Pustila jsem studenou vodu a začala si oplachovat obličej. Mezitím Tay vylezl osušil se, dal si ručník kolem pasu pak šel ke mě. Já sklopila hlavu a zavřela oči, protože se mi zase chtělo brečet. Otočil si mě k sobě čelem a zvedl mi hlavu. Pohladil mě po tváři, tak jsem otevřela oči. Podívala jsem se mu přímo do těch jeho překrásných čistě modrých očí. Viděla jsem tu bolest, ale přesto na venek vypadal už klidněji než včera. Pevně jsem ho objala a on objetí opětoval. Po chvíli se Tayler odtáhl a zamračil se. ,,Co je?" zeptala jsem se nechápavě. ,,Něco jsem slyšel." řekl potichu, šel do ložnice a já se vydala za ním. Rychle si oblékl kraťasy, tričko a šel ke dveřím. Teď jsem taky něco uslyšela. Zastavila jsem Taylera a zakroutila hlavou, protože jsem se bála že to jsou ti že včerejšího dne. ,,Neboj." pohladil mě. Chtěl už jít jenže jsem ho zastavila. Ze šuplíku jsem vytáhla zbraň a podala mu ji. ,,Lásko vážně mi to dáváš po tom včerejšku?" zvedl obočí. ,,Ano." řekla jsem rozhodně. Nakonec si ji vzal a šel pomalu chodbou do obýváku. Zbraň měl připravenou kdyby náhodou a já šla potichu za ním. Slyšeli jsme kroky, tak Tayler odjistil a pak jsme se rychle podívali za roh. ,,Pane bože!" vykřikla máma a všichni jsme se lekli. ,,Mami co tu děláte." zeptala jsem se jich a Tayler zatím dal zbraň dolů. ,,Šli jsme se podívat proč nám neberete telefon." vydechl táta, který vypadal jako by dostal infarkt. ,,Taylere proč máš zbraň a jsi tak pobitý? Proč je tu takový nepořádek a dveře jsou vyražené?" zeptala se máma a rozhlížela se. Oba dva jsme mlčeli a podívali se na sebe. ,,No..." chtěl něco říct, ale zasekl se. ,,Proč si dneska nepřišel?" ptal se táta. Nějak jsme prostě nemohli najít slova. ,,Můžete odpovědět." vydechl táta a přeměřil si nás pohledem. ,,Kde je můj malý vnouček?" zeptala se máma. Tayler mi dal ruku na záda a já se na něj podívala s bolesti v očích. ,,Unesli ho, unesli našeho miláčka." vydechla jsem a popotáhla. Máma zalapala po dechu, táta stál přikovaný k zemi a měl otevřenou pusu. ,,Cože?" zeptala se vystrašeně máma. ,,Včera se k nám vloupali dva chlapi, chtěli peníze. Jack se zadlužil a myslel že mu nějak pomůžeme, jenže třista tisíc nemáme." vydechl Tay a držel se aby se nerozbrečel. ,,Když mi Jack řekl co udělal, tak jsem si koupil zbraň, jenže mi byla na hovno, když jsem ho neuchránil." sklopil hlavu. ,,Kde jsi byla ty?" zeptal se mě táta zatímco máma brečela a objímala mě. ,,Am byla u Sáry." řekl Tay sklesle. Táta šel za Taylerem a objal ho. ,,Bože to je nám líto zlatíčka." vzlykla máma. Nakonec jsme si šli sednout na sedačku táta šel udělat kávu a my jsme jim pak vše řekli teda Tay, protože jsem toho nebyla schopna. Táta z toho taky byl špatný, ale z větší části nás utěšoval. Taky jsme jim řekli, že jsme se zasnoubili, ale to se zrovna moc nehodilo. Náš chlapeček tu není. Po celý den tu s námi byli a pomáhali nám. Já s mámou jsme uklidili obývák a táta s Tayem opravili dveře. ,,Taylere do práce nemusíš my to zvládneme a kdyby jste něco potřebovali, tak vám pomůžeme." řekl táta, když byli na odchodu. ,,Dobře." pousmál se Tay. Poté jsme se ještě s nimi rozloučili a oni odešli. Sedla jsem si na sedačku a kolena si přitáhla k tělu. Byla jsem ráda že nám takhle pomohli a že tu byli celý den. Přišel za mnou Tay, dřepl si přede mě a ruce položil na moje kolena. ,,Lásko běž si lehnout já to douklízím." usmál se na mě. Chtěla jsem protestovat, ale vůbec mě nenechal. Po přemlouvání jsem mu nakonec dala pusu a šla. Jenže jsem si neodpustila zajít do pokoje od Alexe. Sedla jsem si na židli, do ruky si vzala plyšáčka a trochu se zapřemýšlela a zavzpomínala. Jenže jsem byla vážně unavená, takže jsem usla.