→Prolog

26.4K 686 11
                                    

"Bell?" ozval se někdo a já věděla, že je to Harry, protože jen on mi tak říkal. Otočila jsem se na něj, ale to jsem dělat neměla. Vypadal naštvaně a jeho oči měly temný odstín zelené. Naprázdno jsem polkla a připravovala se. Chtěla jsem mu to všechno v klidu říct. Pomalu jsem se posadila a následně vstala, což nebylo vůbec lehké. V hlavě mi tepalo, až jsem myslela, že mi praskne. Ale to teď nebylo důležité. Teď byl důležitý naštvaný muž, který stál přede mnou.

"Gemmo, necháš nás o samotě," promluvil chladně. Ruce si založil na hrudi a jeho pohled se do mě zabodl ještě intenzivněji. Gemma kývla na souhlas a pohladila mě po paži, zřejmě aby mě povzbudila. Když zmizela, Harry mě pořád chladně pozoroval.

"Můžeš mi něco vysvětlit?" zeptal se klidným, až příliš klidným hlasem. Z toho tónu mi přeběhl mráz po zádech.

"Co-o?" zakoktala jsem se a proklínala se za to. Nechtěla jsem, aby viděl mou slabost.

"Aha, takže teď budeš dělat blbou?!" trochu zvýšil hlas, až jsem sebou trhla. Nikdy jsem z něj neměla strach, ale teď... Teď jsem se začínala opravdu bát. Ještě nikdy jsem ho takového neviděla. Vypadal děsivě. Byl by schopný mi ublížit?

"Harr-"

"Nezkoušej to na mě! Proč jsi mi to do prdele neřekla?" Teď už křičel a já od něj o dva kroky odstoupila.

"A ty bys mi věřil?!" Tentokrát jsem zakřičela i já. Musí pochopit, že jsem to udělala pro něj.

"No-o... to... to je jedno! Říct jsi mi to měla!"

"Máš pravdu, uznávám, měla jsem ti to říct, ale—"

"Nezajímá mě tvé ALE! Lhala jsi mi!"

Chvíli mezi námi vládlo ticho, které přerušil on. Chtěla jsem mu všechno říct, políbit ho a hlavně obejmout. Ale on vyslovil něco, čeho jsem se nejvíc bála.

"Odjíždím!"

Dark WolfKde žijí příběhy. Začni objevovat