Skryta pod kápí

Věznice

Seděla jsem tu už týden. Na zemi, v kamenné kobce s jedním zamřížovaným oknem, do kterého bych nestrčila ani hlavu, zahalena pouze v tenkém černém koženém úboru a černé kápi, která mi zakrývala obličej, s rukama v železných poutech. Jednou denně mi sem pošlou kousek starého chleba a džbán s vodou, ale jinak tu bylo ticho jako v hrobě.
Najednou se chodbou královské věznice ozvaly kroky, což bylo divné vzhledem k tomu, že mi chléb s vodou přinesli již před nějakou dobou a pokud vím, jsem v téhle věznici sama, takže byly pouze dvě možnosti: buď sem dovedli dalšího vězně, nebo se za mnou někdo konečně uráčil přijít.
Když se kroky zastavily před mou celou a v zámku dveří zarachotily klíče, usoudila jsem, že to bude ta druhá možnost.
Zámek cvakl a dovnitř vstoupil černovlasý muž v tmavě modrém obleku se zlatou výšivkou.
„Sám princ se za mnou uráčil přijít? Je mi opravdu velectí Vás poznat osobně, Vaše Výsosti" řekla jsem sarkasticky na místo pozdravu.
Princ zatřepal hlavou, jako by se probral z tranzu, a zapíchl do mě svůj pohled.
„Kdo jsi?" zeptal se mě. „Pro Vás nikdo, Vaše Výsosti. Pouze vězeň, který je již unavený z nedostatku spánku, jídla, které se tu někdy ani nedá jíst, pohodlí a svobody." „Proč tedy děláš to, co děláš? Vzhledem k tvé profesi bych očekával, že s dopadením počítáš. A jen tak mimochodem, jak jsi se zatraceně dostala výš jak dvacet metrů nad zem bez pomoci žebříku či lana?"
Vyčítavě jsem se na něj podívala, ikdyž to nemohl přes mou kápi vidět. Ovšem, můj tón hlasu mluvil za vše. „Jistěže jsem s dopadením počítala. Nepočítala jsem ale s tím, že tu budu tvrdnout týden, aniž bych měla sebemenší tušení co se bude dít dál. Víte vůbec, jaké to je?" zvedla jsem ruce v poutech. „Mít ruce v poutech? Být uvězněn v miniaturní místnosti? Jídlo dostávat pouze jednou denně a k tomu v tak malém množství? Mrznout a nevědět co se bude dít dál?" Měla jsem toho na srdci jěště spoustu, ale bála jsem se, že kdybych pokračovala, prozradila bych mu věci, které by neměl znát.
Princ se na mě jenom díval, neřekl ani slovo. Z jeho očí se nedalo nic vyčíst, ale pochopila jsem, že přemítá nad mými slovy.
Pak, zničehonic, ke mně přistoupil a dřepl si nebezpečně blízko mě. Zvedl ruku a já v ten moment pochopila. Vykopla jsem. Princ měl co dělat, aby se neuhodil hlavou o zem, když jsem mu podkopla nohy. Očividně tento můj čin nečekal.
Jakmile se dostal zpátky do původní polohy, naklonila jsem se k němu a zasyčela mu do ucha: „Už. Nikdy. Se. Nepokoušejte. Sundat. Mi. Kápi!" Každé slovo jsem odsekávala a z mého hlasu odkapával jed.
V princových očích se usadila nechápavost a -k mému neštěstí- i neutuchající zájem.
„Proč si nesundáš kápi? Jsi snad ošklivá?" „Mou tvář hyzdí tajemství, která se nesmí dostat do špatných rukou" řekla jsem tajemně. „A kromě toho, má kápě neskrývá pouze mou tvář." „A co tedy?" zajímalo ho. „Kápě skrývá tajemství, tajmství skrývá tajemství a tajemství skrývá tajemství."
Princova nechápavost se každým mým slovem jenom prohlubovala. Bohužel, k mé převeliké smůle, i jeho zájem.

_________________

„Vaše Výsosti" řekla jsem, jakmile princ vešel do mé cely. „Když jste řekl, že se vrátíte později, netušila jsem, že to znamená zítra." Princ mě propíchl pohledem a mou poznámku ignoroval. „Potřebuju se tě na něco zeptat." „Poslouchám" pobídla jsem ho. „Pro koho pracuješ?" Jeho hlas byl naléhavý, ale já mu nemohla dát odpověď. „Je mi líto, ale přísahala jsem, že svého nadřízeného neprozradím. Pokud ho prozradím, stihne mě trest, při kterém by bylo mučení jenom špetkou toho, co by mi udělal."
V očích se mu objevilo zoufalství. „Prosím, nenuť mě k tomu. Pokud mi to neřekneš, budu tě muset dát popravit, abys nikomu nic nevyzradila a na to mě až příliš zajímáš." „Mrzí mě to, ale to nemůžu dopustit."
S tím jsem z boty vytáhla dýku a jílcem ho praštila do hlavy. Nečekala jsem až se sesune na zem. Nemotorně jsem se vytáhla na nohy, jelikož s rukama v poutech to šlo dost špatně a zatlačila jsem do tří z mnoha kamenů ve zdi, o kterou jsem se ještě před pár sekundami opírala.
Jakmile se ve zdi objevila asi metrová mezera, vkročila jsem do černočerné tmy. Tajné dveře se za mnou okamžitě zavřely a já vstoupila do spletitých chodeb palácových katakomb.