Who is N? (Ereri/Riren)

8.

Na hodině matematiky jsem koukal z okna a přemýšlel nad Arminovou teorií. „Mám takový pocit, že N žárlí..." Ta slova mi zněla v hlavě stále dokola. „Možná bychom toho měli využít," řekl Armin potom.

Když nad tím tak přemýšlím, možná bychom toho měli opravdu využít a zahrát pro N malé divadýlko. Když žárlí kvůli takové maličkosti jako je mé přátelství s Arminem, tohle ho rozhořčí ještě stokrát víc.

„Dávejte, prosím, pozor, Jeagere!" okřikl mě profesor Erwin Smith a zamračil se. Musel jsem zadržovat smích, když jsem na něj pohlédl. Jak si někdo může nechat takové obočí? Každý normální člověk by s tím něco udělal...

„Omlouvám se," zašeptal jsem a podíval se mu zpříma do očí. Profesor jen zavrtěl hlavou a dál se věnoval výuce.

„Erene, už ti odepsal?" zeptala se potichu Mikasa sedící vedle mě. Ptala se mě na to skoro každý den. Začínalo mi to lézt na nervy.

„Ano, několik dnů zpátky," odpověděl jsem také šeptem.

„Vážně?!"

„Pšt!" napomenul jsem ji. „Ano, odepsal mi. Zase se spolu bavíme-"

„A zjistil jsi o něm něco víc?" skočila mi do řeči.

„Ještě ne... nebo vlastně jo. Prý se zná s Levim."

„Jakože se kamarádí?"

„Nevím. Asi jo."

„Kdo by se s tím bručounem chtěl přátelit?"

„Třeba N?"

„Je to zvláštní člověk..."

„Kdo? N nebo Levi?"

„Oba dva jsou divní. Jak se říká: vrána k vráně sedá..."

Protočil jsem oči v sloup. „Stejně by mě zajímalo, kde se s Levim seznámil, když je v nižším ročníku... Možná jsou příbuzní," zamyslel jsem se.

„Jo, to by dávalo smysl," poznamenala Mikasa. „Probíral jsi to už s Arminem?"

Ano. „Ne, ještě ne," zalhal jsem. Nemohl jsem Mikase říct o našem plánu. Cítil bych se divně...

„Jo a Mikaso..."

„Hmm?"

„Příště mi posíláš úkoly a termíny testů ty, protože mi Armin jaksi zatajil, že dneska píšeme z angličtiny."

„Tak dobře," usmála se.

***

Nadešla hodina angličtiny. Nikdy jsem se netěšil méně než teď. Já ten test normálně poseru! Možná bych... možná bych mohl zkusit poprosit Leviho, jestli by mi náhodou ten test pro tentokrát neodpustil, protože jsem byl nemocný, chyběl jsem a nikdo mi o testu neřekl. No... za pokus nic nedám!

Seděl jsem v lavici jako hromádka neštěstí a propaloval hodiny pohledem. Za chvíli ta příšerná hodina začne...

Najednou se školou rozezněl zvonek ohlašující začátek vyučování a s jeho dozníváním vešel do třídy i náš profesor. Všichni jsme se postavili a dívali se na něj.

Když došel ke katedře, třísknul se svými věcmi a otočil se na nás. Vypadá to, že je hodně naštvaný... Možná není úplně nejlepší nápad se ho ptát...

„Tak, spratci, dnes si napíšete dlouho slibovaný test. Koukejte to nepodělat, protože mám na hovno den a nechci si ho ještě kazit vaší tupostí..."