Who is N? (Ereri/Riren)

28.

Po další hodině a půl jsme zastavili u nějaké menší „restaurace" na jednom z břehů řeky. Uvázali jsme své rafty, aby nám je neunesl proud, a vytáhli barely, kde jsme měli své věci.

Odšroubovali jsme víko a každý si vzal svůj batoh nebo tašku. Okamžitě jsem vytáhl svou peněženku a mobil a šel si koupit smažený sýr s hranolkama a kečupem.

Posadil jsem se i s jídlem ke stolu a pohlédl na mobil. Žádné nové zprávy. povzdechl jsem si. N se ani nenamáhá mi napsat... vždyť má určitě čas! Tak proč se mi neozve? Zamrzelo mě to.

Eren: Ahoj

Eren: Jak se máš? Co teď děláš?

Chvilku jsem hleděl na displej a čekal, až se pod mými zprávami objeví zobrazeno. Nic se však nestalo...

Najednou si ke mně přisedli členi mé posádky a ani se neobtěžovali přerušit svůj rozhovor. Povzdechl jsem si a pustil se do jídla.

Po asi nekonečně dlouhých deseti minutách se rozsvítila obrazovka mého mobilu. Popadl jsem ho a rychle se podíval, o jaké oznámení se jedná. Instagram... ach jo...

Opět jsem ho položil na stůl vedle talířku, ale jen, co se dotkl dřeva, tak se opět rozsvítil. Tentokrát jsem na něj pouze pohlédl, ale pak mi došlo, co se na něm vlastně objevilo. V rychlosti jsem si ho vzal do ruky a otevřel zprávy.

N: Ahoj, mám se dobře a právě obědvám :)

N: A co děláš ty?

Eren: Taky obědvám :D

Eren: Ale jinak jsme na raftech...

N: A jak se ti to zatím líbí?

Eren: Ale jo... jen mám hrozný mozoly... a bolí to...

N: Vážně? :(

N: Můžeš poslat fotku?

Eren: Promiň, ale nechci si tady před všemi fotit ruku :D

N: ...

N: Bolí to hodně?

Eren: Teď zrovna ne... jen, když pádluju

N: Trápíš mě takovýma zprávama, Erene :(

Eren: Nemusíš se o mě bát! Jsem v pořádku...

Eren: Jsi nějaký moc ustaraný...

N: Tak co mám dělat, když tě něco bolí...?

Najednou jsem zvedl pohled. Měl jsem takový zvláštní pocit, jako kdyby mě někdo sledoval... A opravdu! Levi mě pozoroval od jednoho vzálenějšího stolu, kde seděl společně s profesorkou Hange. Jen, co jsem se na něj však podíval, tak sklopil pohled k mobilu, který držel v ruce.

Podivil jsem se tomu. Proč... proč používá mobil ve stejný čas, kdy si píšu s N? Nejspíš to bude jen další náhoda... usoudil jsem.

Eren: Nemusíš se o mě strachovat. Je mi dobře.

Po očku jsem pohlédl na svého třídního, který začal něco psát.

Najednou mi přišla další zpráva.

N: Tak já už musím...

Eren: Co tak najednou?

N: Prostě musím...

N: Měj se!

Zavrtěl jsem hlavou. Periferním viděním jsem si všiml, jak Levi položil svůj mobil na stůl a pustil se do jídla. Tvářil se nějak ustaraně...