Who is N? (Ereri/Riren)

26.

„Erene... vstávej," vzbudil mě tichý hlas vedle mě. Někdo mě jemně chytil za rameno a malinko se mnou zatřásl. Zamručel jsem, silněji zavřel oči a pokusil se víc zachumlat do spacáku. Ale, jak jsem brzo zjistil, do spacáku se moc dobře zachumlat nejde. Už teď mi chybí stará dobrá peřina... a hlavně moje úžasná, teplá, velká, pohodlná a hlavně měkká postel. „Dělej, jinak na tebe vyliju kýbel s ledovou vodou," začal vyhrožovat a posadil se, aby se kdyžtak připravil pro něj vyrazit.

Ušklíbl jsem se. „Máš nějaký?"

„Ne..."

„No vidíš!"

„Ale někde ho seženu," rozepl polovinu vchodu, aby mohl jít ven. Rychle jsem se posadil, protože jsem věděl, že by toho byl schopen.

„Fajn, jsem vzhůru..." promnul jsem si oči.

Usmál se.

„Dobré ráno."

„Tobě taky..." zamumlal jsem a natáhl se pro mobil. Kolik je vůbec hodin? „Proč mě, sakra, budíš tak brzo?!" vykřikl jsem naštvaně, když jsem zjistil, kolik je, a nevěřícně na něj pohlédl.

„Šest hodin je doba, kdy se normálně vstává," namítnul.

„Jo, když jdeš spát brzo..." Včera jsme si povídali o všem možném až do půlnoci... nemohli jsme přestat. Už jsem si celkem zvykl na to mu tykat.

„Náhodou, já chodím spát ještě později a většinou naspím jen čtyři hodiny za celou noc, tak si nestěžuj... tomuhle se říká dar, když můžeš spát takhle dlouho..." vysvětloval.

„Já normálně spím minimálně osm hodin... byl jsem obrán o dvě překrásné hodiny spánku, protože máme sraz až v osm a já mohl ještě klidně spát," zavrčel jsem. Chtělo se mi ještě spát... Jak mám asi zvládnout dnešní plavbu, když nebudu mít dostatek sil?

„Musím tě opravit, nemohl bys spát dvě další hodiny, protože přesně v osm je sraz, tudíž musíme mít sbalený stan a být připravení vyrazit na rafty... takže pohni, dojdi si na záchod a sbal si, abychom mohli složit stan."

Protočil jsem oči, ale stejně popadl kartáček na zuby a vylezl ven. Měl jsem na sobě sice ještě pyžamo, ale přes něj jsem měl černou mikinu, takže mi nevadilo v něm jít ven.

Cestou ke koupelnám, které byly poměrně daleko, jsem se pořádně protáhl. Zívnul jsem. Spal bych klidně dál, ale věděl jsem, že by mě Levi nenechal. No co... pořád je to lepší, než být s Jeanem pod jednou střechou.

Když jsem došel do koupelen, Armin tam už stál u umyvadla a čistil si zuby.

„Jé, ahoj, Armi!" pozdravil jsem ho a usmál se na něj i přes veškerou svou únavu. Armin na mě pohlédl a mávl rukou na pozdrav. Nemohl mluvit.

Stoupl jsem si k umyvadlu vedle něj, opláchl si kartáček, nanesl na něj pastu a začal si čistit zuby. Po chvíli jsme byli oba s touto nudnou činností hotovi.

„Tak... jaké to je s Jeanem?" zeptal jsem se po tom, co jsem si opláchl obličej studenou vodou, abych se už konečně probudil.

„Hele, víš, že to je docela fajn?" usmál se.

Pozvedl jsem obočí. „Teď si ze mě střílíš, že jo?"

Armin zavrtěl hlavou.

„Ach bože, co to s tebou ten kůň udělal?"

„Nic. Jen se s ním dá dobře povídat..." protočil oči. „A jak to jde s Levim?"

„Usmířili jsme se... a jinak je to taky fajn. Jenom to vstávání..." promnul jsem si unaveně kořen nosu. „Kdo, sakra, vstává tak brzo ráno?"

„Já..."

„Fajn, kromě exotů jako jsi ty a Levi, tak nikdo takhle brzo nevstává," ušklíbl jsem se.

„Hej... to bylo zlý..." zamračil se a založil si ruce na prsou.

„Jak budeme na raftech? Budeme spolu? A s Mikasou a... a s někým dalším?" odvedl jsem řeč jinam.

„Jo, chci být s tebou alespoň na lodi-"

„Na raftu," opravil jsem ho. Armin protočil oči.

„Takže bychom mohli být já, ty, Mikasa, Sasha, Connie a Jean. Co ty na to?"

Povzdechl jsem si. „No jo... s Jeanem to zkusím nějak přežít... Connieho kecy snad zvládnu a proti Sashe nic nemám..."

„Super! Tak se uvidíme za dvě hoďky!" zamával mi a vyběhl ven.

Zvedl jsem ruku na pozdrav a pomalu se vydal k mému - teda k Leviho - stanu.

„No co se loudáš, ty spratku jeden?! Dělej, převleč se a sbal si věci. Jdu si vyčistit zuby. Jak se vrátím, tak složíme stan. Tak to koukej mít všechno sbalený..." volal na mě už trochu netrpělivý Levi. Stál před vchodem do stanu se založenýma rukama na prsou a mračil se na mě.

„No jo, vždyť už jsem tady... pane profesore..." dodal jsem provokativně a obdařil ho úsměvem.

„Moc se neusmívej, spratku... a teď mazej dovnitř a sbal si své věci," protočil oči a vydal se do koupelen.

„Moc se neusmívej, spratku..." zamumlal jsem si pro sebe potichu a imitovat při tom svého třídního. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a vlezl do stanu.

***

„Studenti, postavte se do řady, ať si vás můžeme s Levim spočítat..." snažila se to tu profesorka Hange nějak zorganizovat. „Musíme se přesvědčit, že jsme všichni... Notak, třído... Spolupracujte..."

Byl tu hrozný zmatek. Lidé běhali z místa na místo a neustále se odevšad ozývalo: „Nezapomněl jsem tam něco?" „Našel jsem kolík? Není něčí?" „Já jsem si ještě nesbalil spacák!" „Sakra, já jsem to na ten sraz málem nestihl..." „Kde je můj batoh!" „Mám hlad... nemá někdo něco k jídlu?" „Jeane! Ty seš fakt idiot!" Ano, to poslední jsem křičel já. Utahoval si ze mě a z Leviho... že jsme prý... ehm... no, že jsem si spolu v noci „hráli", když už jsme spolu v jednom stanu. Opakoval to stále dokola, i když jsem mu asi stokrát řekl, že s Levim nic nemám a nikdy už mít nebudu, miloval jsem přeci někoho jiného... Byl jsem v pokušení dát mu pěstí, ale Armin nás zarazil.

Všichni jsem se nakonec poslušně seřadili do řady, jak nás profesorka Hange prosila. Levi nás spočítal, a když si byl jistý, že nikdo nechybí, profesorka započala svůj proslov.

„Tak, třído, dnes nás čeká první den, kdy si vyzkoušíme, jak správně raft řídit. Nebo spíš jak pádlovat, držet pádlo a podobně... Chci po vás, abyste se teď rozdělili do dvou skupin. Jedna z nich bude po šesti a druhá po pěti. Takhle rozdělení budete už do konce výletu, takže si to promyslete. Skupinka po pěti má menší nevýhodu, protože jich bude na raftu míň, takže budou muset přidat na síle... ale to určitě zvládnete! Všichni jste šikovní a se vším si poradíte..."

„Pokud nejde o test z matematiky..." ozvalo se vedle mě. Musel jsem se usmát, i když to řekl Jean. Naše třída byla proslulá tím, že testy z matematiky většinou končily totálním fiaskem. Teda až na Arminovy výsledky... většinou...

„Měli byste mít připravené věci na raft, které si dáte do barelů... pokud možno, mějte to v nějaké tašce, která nepromokne... nebo ve vodotěsném batohu. Ale opravdu si s sebou berte jen ty nejpotřebnější věci, ano? Takže vám tam rozhodně nesmí chybět pláštěnka nebo nepromokavá bunda, peníze a svačina. Nebojte, budeme během cesty někde zastavovat, takže si kdyžtak něco k jídlu koupíte... Máte už rozhodnuto, jak budete na raftech? Pokud ano, tak mi to pojďtě někdo, prosím, nadiktovat..." vytáhla si notýsek a propisku, aby si to mohla zapsat. Armin vystoupil z řady a došel k ní. Řekl jí, jak jsme se nakonec dohodli a ona si to všechno postupně zapisovala.

„Fajn! Tak si dojděte pro své věci a můžeme vyplout, vodáci!" vykřikla nadšeně a zaklapla svůj notýsek.