Life with vampire!? | CZ✔️ (Probíhá korekce)

19. kapitola

Probudil jsem se kvůli hladu. Zvedl jsem se do sedu a protáhl se. Potom jsem si ještě zašel do koupelny, kde jsem se zamčel a zašel si do sprchy a vyčistil si zuby. Potom jsem šel dolů do kuchyně. Bylo tu nějaké podezřelé ticho. Kde je Shiro? Jako né že by mi nějak zvlášť chyběl, ale nejsem si jistý, jestli se můžu podívat do ledničky. Jako je to celkem divná otázka, ale radši se zeptám než dostat trest i když zase by to byl docela trest za nic když se jen podívám do ledničky. Pokrčil jsem rameny a ledničku otevřel. Byla plná jídla. Za mnou jsem uslyšel kroky. Prudce jsem se otočil a zavřel ledničku. Za mnou stál Shiro, kdo taky jiný že? "J-já já se omlouvám. Mám jen hlad t-tak jsem se podíval co je tu k jídlu." Zakoktám a sklopím pohled.
"A proč tak koktáš? Však to jídlo je pro tebe." Dívá se na mě nechápavě. Já jen pokrčím rameny a pořád koukám do země.
"Ty se snad bojíš, abych tě nepotrestal za to, že se koukneš do ledničky." Řekne hlasem v kterém jde poznat smích. "Já nevím." Šeptnu a kouknu na něj. Na jeho tváři je jemný úsměv a já docela znejistím. Nikdy se na mě upřímně neusmíval. Vždy to byl falešný úsměv a v jeho očích hněv. Ustoupím o krok dozadu. "No tak se dej co chceš, jídla si myslí, že je tam dost." Řekne a já pomalu přistoupí k ledničce. Otevřu ji a začnu si vybírat jídlo. Nakonec si vytáhnu maso na řízky, pánev a začnu si je obalovat a následně smažit. Mezitím co se mi smaží řízky tak si oloupu a dám vařit brambory. Vůbec nevnímám, že mě celou dobu pozoruje Shiro. To dělá ten hlad. Až jsou usmažené řízky a uvařené brambory tak si to vše dám na stůl a začnu jíst. Vůbec nechápu proč tu tak dobrovolně jsem. Vždyť majitel toho domu mě prodával jako kurvu a ubližoval mi. "Už jsem se ti za to omlouval." Řekne najednou Shiro až já nadskočím leknutím. "A navíc už jsi stejně jenom můj díky cejchu takže smůla." Řekne a mile se usměje. Já jen poraženecky sklopím pohled. "Ale pořád mám svůj byt." Zamumlám. "No to ano, ale stejně by jsem byl pořád u tebe takže už je to vcelku jedno, jestli budeš u mě nebo u sebe." Pokrčí rameny. Já si povzdychnu a už bez jakýkoliv slov dojím a umyji a uklidím použité nádobí. Najednou mě Shiro zezadu obejme. "Co to děláš?" Zeptám se nechápavě. "Já mám taky hlad." Šeptne mi do ucha, které následně skousl. "T-tak jsem ti mohl taky udělat." Vydám že sebe ztěžka. "Ne ne já myslím něco jiného." Najednou mě chytne za ruku, dotáhne do obýváku a shodí mě na pohovku. Vyděšeně se na něj podívám. On si na mě sedne a sklonil se ke mně. Zakousne se mi do krku. Začnu sebou házet ve snaze ho že sebe shodit. On mě svojí váhou ještě víc přišpendlí k pohovce až se nemůžu skoro vůbec hýbat. "Pro-prosím nech toho." Vydám ze sebe, ale on dělá jakoby mě vůbec neslyšel. Po nějaké době se odtáhne. Jsem zasláblý ze ztráty krve. Shiro mě pohladí po hlavě. "Děkuji a vyspi se." Uslyším než upadnu do tmy.

Jakmile zavřel oči tak jsem přinesl peřinu a polštář. Polštář jsem mu dal pod hlavu a peřinou ho přikryl. Mám tu docela pohodlnou pohovku takže by ho z ní nemuseli bolest záda.
Probudil se asi tak o dvě hodiny později. Přinesl jsem mu rovnou skleničku s vodou s rozpuštěným práškem proti bolesti hlavy. S díkem to příjmul a obsah skleničky vypil až do dna. S mírným úsměvem jsem ho sledoval. Až odložil skleničku tak jsem ho vášnivě políbil. "Omlouvám se za to co jsem ti udělal, ale já neodolal." Řekl jsem a sklopil pohled. "To nic už jsem si zvykl." Řekl a zvedl mi hlavu. Potom mě POLÍBIL?! On mě sám od sebe políbil? Že se mi to prosím nezdá. Štípl jsem se do ruky a on mě pořád líbal. Takže se mi to nezdá. Do polibku jsem se zapojil. Ruce jsem přemístil na jeho boky, které jsem jemně zmáčkl. Po odtažení se na něj usměji a obejmu ho. Šlo poznat, že ho to dost překvapilo. "Jsi moje štěňátko, které nikomu nedám." Řeknu mu do ouška a jemně prsty přejezdu po jeho černém obojku. "Ten obojek ti sluší." Odstoupím od něj a mohu spatřit jeho červené tváře. Jak roztomilé....
"Pojďme se projít někam ven hmm?" Zeptám se ho a on se na mě dost překvapeně podívá. Potom kývne a odejde do předsíně se obout. Já se také obuji, ale ještě dříve si vezmu šátek, který mu ovážu kolem obojku, aby nešel vidět. "Jak se říká?" Nadzvednu obočí a on se na mě podívá. "Děkuji."
"Něco ti tam chybí." Jemně se zamračím. Hned pochopí. "Děkuji pane." Řekne a sklopí pohled.
"Šikovné štěně." Pochválil ho a dám mu polibek na spánek. Potom se rozejdeme ven. Venku už začínal podzim. Já si teplou mikinu vzal, ale Nikky ne. Hned po 10 minutách co jsme byli venku se začal klepat zimou. Povzdechl jsem si a půjčil mu moji mikinu. On mi poděkoval a řekl mi pane. Ouuu!!!! Šli jsme po ulici prozatím mlčky.....

Tak tady máte tu slíbenou kapitolu. Už jsem moc nevěděla jak to ukončit. Za⭐ nebo 🗯️ jsem jako vždy ráda Doufám, že se líbila a pa u další kapitoly.

Kikina