Černobílý svět ✔️

1.

Ve studiu dohrála skladba a zpěvačka se spokojeně usmála, když jí muž za sklem ukázal palec nahoru. Stydlivě sklopila zrak, ale sama se sebou byla spokojená. Hudba pro ni byla vším. A skladbu, kterou právě dozpívala, si složila sama. Proto byla ráda, že se líbí. Byla na sebe patřičně hrdá.

„Ellise, bylas skvělá. Ta píseň se určitě chytí a žádosti se ti jen pohrnou," pochválil ji sympatický mladík a zároveň s ní propletl prsty. Ellise se k němu natiskla, aby se trochu zahřála. Byl leden a Dallas se ochladil na šestnáct stupňů. Do toho foukal silný studený vítr, který jí rozvířil hnědé vlasy. Bílé tváře jí hladem zčervenaly.

„Snad budeš mít pravdu," řekla v naději. „Jo, abych nezapomněla. Máma volala, že tě zve na večeři."

„Hm," zamlaskal. „Jak bych mohl odolat kuchyni tvé mamky," v břiše mu zakručelo, jako by se už nemohl dočkat.

„Není možné, abys měl zas hlad," zasmála se. „Chodíme spolu od prváku a od tý doby jenom jíš."

„Jsem ve vývinu," bránil se. „Tohle sexy tělo," sjel svou vysportovanou postavu rukama, „Musí přijímat potravu, abych ho mohl v posilce pořádně přeměnit na sval."

„Pokud budeš mít další svaly, bude z tebe robocop," zastavila se u autobusové zastávky.

„Ale moje svaly se ti líbí," chytil ji za boky a políbil jí, čímž zahřál její zmrzlé rty, které si po polibku olízla, jako by chtěla slízat zbytek jeho polibků. Autobus dorazil. Lidé do něj začali nastupovat a ona se naposledy rozloučila se svým blonďatým přítelem. Podívala se mu do modrých očí a zašeptala: „Miluju tě."

„I já tebe," to říkal vždy. Nikdy neslyšela ta magická slova zaznít z jeho úst. Jen řekl tuhle větu, když se ona vyslovila. Odcházela od něj, s prsty stále propletenými. Ruce se jim natahovaly, až se nakonec pustili. „Takže v šest?" ujistil se ještě.

„Ano, v šest," naposledy se na něj usmála. Lukas ještě počkal, než se posadí k jeho straně. Zamával a pak odešel svou cestou.

****

„Jsem doma," ohlásila svůj příchod a hodila batoh vedle botníku. „Venku fouká pěkně studený vichr," sundala si z krku lehký šál a upravila si vlasy. Vešla do kuchyně, odkud se linula chutná vůně, přičemž si táhla rukávy až k zmrzlým prstům.

„Ahoj, zlatíčko," pozdravila jí matka. Pobíhala v kuchyni, jako by bylo za deset šest. Přitom padla čtvrtá hodina. Ellise se zasmála a opřela se o linku. „Necul se tak. Vím, jak má Lukas rád mé jídlo a dělám jeho oblíbený dýňový koláč," koukla do trouby, zda už není zmiňovaná dobrůtka hotová.

„Nic neříkám," dala ruce vzhůru, jako by se vzdávala. „Kde je táta?" rozhlédla se po kuchyni. Smetla mamince z rezavých vlasů mouku a z tváře moučkový cukr.

„V pracovně. Dodělává ještě nějakou smlouvu. Má pár nových vrtáku." Tatínek byl něco jako Bobby Ewing. Vlastně to byl celý on. Měl stejné jméno, stejné vlasy stejně dobré srdce a také dělal do ropy.

„Jdu ho pozdravit."

Se zaklepáním vstoupila do otcovy pracovny. „Zdravíčko," popřála, když si otec kýchnul.