Černobílý svět ✔️

8.

„Kam utečeme?“ držel ji v objetí a pohupoval se s ní, jako by tančil na pomalou hudbu.

„To je jedno. Hlavně, že budeme spolu,“ mluvila mu do hrudi.

„Dobře. Půjdu si domů sbalit,“ chytil její obličej do dlaní a palci utřel ty obří slzy, které nepřestávaly téct. „Přesně o půl noci se sejdeme před školou. Budu tam na tebe čekat,“ dlouze jí políbil. „Slibuju,“ řekl a pomalu odešel. „Jo, a vyber prasátko,“ chytil za kliku a usmál se. Ellise mu úsměv vrátila. Schovala tašku pod postel, aby ji rodiče nenašli a šla ho vyprovodit. Bylo půl desáté večer, takže mají ještě dost času. Rodiče chodí spát brzo, ale měla takový pocit, že dneska nebude spát nikdo. A tak se rozhodla strávit ten předlouhá čas ve svém pokoji. Vteřiny se staly minutou a minuty hodinou. Trvalo celou věčnost, než padla půl dvanáctá. Když se tak stalo. Vzala své věci. Doklady, peníze z prasátka a otevřela okno. Z něj sešplhala po starém smrku a utíkala směr škola. Dorazila o několik minut dřív, takže stepovala u chodníku. Rozhlédla se kolem sebe. Konečně viděla světla od auta. Celá se napnula a zalilo ji takové vzrušení, že se otřásla. Luke zastavil těsně u ní. Usmála se. S nadšením otevřel dveře spolujezdce a nastoupila. Na zadní sedadlo hodila bágl a políbila Luka.

„Už jsem myslela, že mě v tom necháš,“ vydechla.

„Děláme dobře?“ byl stále na vážkách. Prostě si nemyslel, že by tohle bylo správné řešení jejich problémů.

„Jistěže,“ odtáhla se od něho. „Nebo ty snad se mnou nechceš být?“ trošku na něj zvýšila hlas. Lukas se bál, aby jí nevyplašil. Už teď byla strašně zranitelná a on nechtěl ještě víc věci zhoršit.

„Jasně že chci,“ pohladil ji po tváři a pak raději nastartoval. Ani netušil, kam pojede. Prostě jen jel, aby se Ellise cítila líp. Jenže po několika mílích je překvapila policejní hlídka. Ellise se otočila za sebe.

„Sakra, Luku,“ začala panikařit. „Co budeme dělat?“ Lukas udělal jediné, co bylo v tomhle okamžiku nejlepší. Zpomalil a zajel ke krajnici. „Co to děláš!“ vyjela na něj.

„Zlato, je mi to líto,“ vydechl zadržované napětí. Spustil ruce z volantu a vypnul motor. Bylo mu jasné, že se přišlo na jejich útěk.

„Ne! Ne! Ne! Ty mě v tom nemůžeš nechat! Luku, ty ne!“ cítila z jeho strany strašnou zradu. On jí měl pomoci, ne jí dát naději a pak ji hodit do jámy lvové.

„Je mi to líto,“ zařval „Prostě…,“ hledal ta správná slova. Ani se na ni nepodíval. Pro něj samotného to bylo složité. Necelé čtyři roky ji měl po svém boku a nyní mu ji seberou. Netušil, jak to zvládnou a co budou dělat, ale věděl jedno. Toto nebyla ta správná cesta. „Miluju tě, ale takhle to nejde.“

„Na tohle ti seru,“ s pláčem otevřela dveře a dala se na útěk.

„Ellise!“ zavolal. Odpoutal se a běžel za ní. Nemohl ji prostě nechat. I když se na něj teď zlobila a nenáviděla ho. On ji prostě nenechá. Doběhnul ji. Chytil i zezadu za pas. Bojovala s ní. Vyzvedl ji do vzduchu. Kopala nohama, křičela a plakala, až se zajíkala. „Nech toho,“ zapnul svaly, které se mu rýsovaly na rukou. „Mrzí mě to. Nechci, abys odjela, ale nejde to jinak. Já ti slibuju, že ať budeš kdekoliv, nepřestanu tě milovat,“ křičel ta slova. „Nikdy. My to spolu zvládneme. Budu za tebou jezdit, ty za mnou, budeme si volat a psát. Slibuju, že to spolu zvládneme,“ polkl slzy. Nikdy se necítil tak zle jako teď. Ellise se uklidnila, ale pláč jí nepřecházel. Spíš naopak. Ještě se zvětšil. Otočila se k němu naprosto slabá. Nohy se jí podlomily a ona padla do trávy. Luke šel s ní. Držel ji v pevném objetí a hladil ji po vlasech. Kousl se do tváře a zaťal pěst. Měl v sobě takový vztek, že kdyby potkal Jacka, znovu by ho praštil a pak ještě jednou. Naslouchal Ellisiným vzlykům, což mu trhalo srdce. Vzal ji do náruče a nesl do vozu. Na kraji silnice na ně čekali strážníci. Kývli na Luka.

„Odvez ji domů,“ nechali to být. Věděli, co se děje a taky věděli, že Lukasovi mohli důvěřovat.

 
*

***

A tak z plánu na útěk zbylo absolutní nic. Ellise neměla žádnou šanci, jak nařízení soudu uniknout. Mohla jen počítat dny a hodiny, do chvíle, než se se všemi rozloučí a pojede do Harlemu. Do čtvrti, kde nemůže nikdy přežít. Na místo, kde bude jak pěst naoko a bude mít strach vyjít ven. Na místo, kam se bílí neodváží pěšky. Rodiče nic neřekli. Jen ji po návratu domů objali. Lukas s ní zůstal celou noc. Nemluvili, jen se navzájem dotýkali, hleděli si do očí a objímali se. Až nakonec Ellise udělala ten první krok. Natiskla se těsně k němu a omotala mu ruce kolem krku. Nejdříve ho políbila jemně, jako by se chtěla ujistit, že je vzhůru, což nešlo v té tmě poznat. Když však spolupracoval, zapojila do polibků i jazyk a tahala ho za konečky vlasů. Jednu nohu omotala kolem jeho pasu. Kroutila se mu na rozkroku, což ho donutilo zasténat.

„Ellise, v domě jsou rodiče,“ zachraptěl a olízl si nateklé rty. Ale Ellise to bylo jedno. Opět se na něj vrhla. Přetočila se na něj a líbala ho na krku. Rukama mu zajela pod tričko a jemně, skoro nehmatatelně, se dotýkala jeho svalů. Měl úžasné tělo. Břicho samý sval. Pevná, mužná prsa. Dlouhé nohy a pevný zadek. Luke Jí zajel prsty do vlasů a celou ji rozcuchal. Už i jemu bylo fuk, kdo je a není v domě. Věděl, co Ellise dělá a plně jí to schvaloval. Loučila se s ním. I když mu to trhalo srdce, pokračoval. Nechal si od ní sundat tričko a následně sundal to její. Posadil se a objal ji. Jeho obří dlaně ji hladily po zádech. Její dokonalá hruď se tiskla na tu jeho, vlasy ho šimrala v obličeji. Rty ho líbala s takovou vášní a láskou, že ho tím doslova omámila. Dal ji lehnout a opatrně se na ni položil. Převzal velení Zapadl mezi její nohy a přesouval polibky níž po jejím těle. Jako by chtěl ochutnat každou část jejího těla. Ellise tiše vzdechla a vyšpulila boky k němu. Už byl se svými rty u pupíku a rozepínal ji džíny. Zaslechla zvuk rozepínajícího zipu. Samu rozkoší si skousla ret. Hladila ho ve vlasech, čímž mu je celé rozcuchala. Stáhnul jí kalhoty i se spodním prádlem a vrátil se k ní nahoru. Lehnul si vedle ní a chvilku se na ni jen díval.

„Luku, netrap mě,“ pohladila ho po tváři. Luke se jen usmál a zas s ní spojil rty. Přitom ji hladil po pevných prsou. Pohrával si s citlivou bradavkou a pak jel níž. Jakmile se jí dotknul, skousla si rty, aby nevykřikla rozkoší. Zavřela oči a nechala se unášet. Cítila na sobě Lukovy pohledy. Ne, že by jí to bylo nepříjemné, ale taky z toho nebyla nadšená. A tak se zas přesunula nad něj a dělala to samé, co on. Líbala ho na krku, hrudi, v podbříšku. U toho mu rozepínala kalhoty a tahala je dolů. Zvedla k němu pohled. Měl zavřené oči a doslova si o to říkal. A tak mu jeho touhu splnila. Políbila ho na tom místečku plném nervů. Lukas si dal polštář na obličej a hlasitě do něj oddechoval. Měl pocit, že se zblázní, a to vědomí, že jen kousek od nich jsou její rodiče a ona dělá to, co dělá, v něm kupodivu vyvolalo ještě větší vzrušení. Ne, tohle nevydrží. Natáhnul se pro ni a vysadil si ji na sebe. Pohodlně si ležel, zatímco se ona pohybovala. Cítil každý její detail. Svírala ho v sobě tak těsně, že to ani nebylo možné. Otevřel oči a viděl, jak zaklonila hlavu a kouše se do rtů. Cítil, jak se rozjíždí do finále. Sklonila se k polibku, aby mohla tišit své vzrušení. Luke ji chytil za boky a navedl ji na to správné tempo. I on měl co dělat, aby nevykřikl. Jen zaťal každý sval svého těla, štípnul ji do kůže, zatímco ona mu skousla ret. Bouchnul v nich ohňostroj pocitů. Pak se na něj svalila a hlasitě vydechovala ten nejsilnější orgasmus, co kdy zažila.