Černobílý svět ✔️

18.

Loučení už nebylo tak těžké jako poprvé. Avšak s Lukem to stále bolelo. Tak nerada ho zas opouštěla. Slíbil jí, že se za ní brzo zastaví. Čekala ho totiž jedna zastávka v New Yorku s rodeem. Takže se domluvili, že až tam bude, Ellise se na něj přijede podívat a on zas navštíví Harlem.

V letadle si nasadila sluchátka a pustila hudbu, která jí skoro okamžitě uspala. Jack se na ni se zájmem díval. Přemýšlel, zda by jí přeci jen neměl říct o Bobbyho potížích. Ta slova ho svrběla na jazyku, ale nešla ven. Nemohl. Jednou dal slib a když dá slib, dodrží ho. Hlavně, tohle nebylo na něm. Pokud to má Ellise někdo říct, je to právě Bobby.

„Ell, jsme tu,“ lehce do ni šťouchl, když se letadlo chystalo přistát. Protáhla se a hlasitě si zívla. „Jsi jak lev,“ zasmál se.

„Nějak jsem nemohla odolat,“ upravila si vlasy a připoutala se. „Ty Jacku… chtěla jsem ti jen poděkovat, že jsi mě vzal domů.“

„Udělal bych pro tebe cokoliv, jsi moje dcera a i když mi neříkáš tati, nebo mě tak nebereš, je mi to jedno. Jednou zjistíš, že nejsem tak špatnej, jak si myslíš a možná mi taky budeš říkat tati,“ díval se na ni. Byla z jeho slov v rozpacích. Jen se trochu usmála a pak sklonila hlavu. Už pomalu zjišťovala, že není tak špatný, jak si myslela, ale říct nahlas to ještě nedokázala.

„Bude na nás čekat Calvin? Nějak mi ten Harlemský král přirostl u srdci,“ oba se tomu oslovení zasmáli.

„Bože, kdo zas vymyslel tak debilní přezdívku? Jestli Calvinovi takhle řekneš, zabije tě,“ v hrdle mu dozníval chraplavý smích.

„To byl Luk. Trošku na něj žárlí,“ pokrčila rameny.

„A má důvod?“

„Ne!“ vykulila oči. „Calvin je fajn kluk. Sympatickej a i hezkej… nebudu tu říkat, že ne, když to není pravda, ale mám Luka a miluju ho.“

„Jo, bude na nás čekat,“ řekl jenom, ale pak mu to nedalo a musel se k tomu vyjádřit. „Hele. Já naříkám, že mi Luke vadí. To ne. Vypadá to, že tě má hodně rád a spolu vám to sluší. Taky vím, že má dost velkou páru,“ chytil se za bradu a vzpomněl si, jak ho Lukas praštil. Ellise se pousmála, když viděla, jak na ni Jack uraženě kouká, zvedla ruce jako gesto omluvy. „Prostě tím chci říct, že vím, že tě ochrání, ale pokud se přeci jen stane, že budeš cítit něco i k jinému, což se vážně může stát, nebraň se tomu. Já nevím, jak ty, ale nevěřím vztahům na dálku,“ měl k ní natočenou hlavu a díval se jí do očí. Pak jen pokrčil rameny a zadíval se zas před sebe. Ellise ho dál sledovala. Nechápala, proč jí tohle každý říká. Jde přeci jen o pár měsíců a pak… pak jdou spolu na vysokou, jak si plánovali.

****

„Nazdar, Harlemskej…,“ než stihla doříct větu, Jack jí ucpal pusu.

„Zabije tě,“ šeptal jí do ucha. Držel jí zezadu ústa a tisknul ji k sobě. Ellise mu dostala záchvat smíchu do dlaně. Vyprskla mu do ní sliny a on rychle dlaň sejmul. „Fuj, ty jsi prase,“ se smíchem si utíral ruku do kalhot, zatímco si Ellise utírala pusu do rukávu. „Dobytku jeden,“ když však viděl, jak se Ellise drží za břicho a nemůže se přes smích nadechnout, začal se smát také. Bylo to vůbec poprvé, co jí slyšel se tak od srdce smát a hned si ten zvuk zamiloval.

„Co jsem sakra propásl?“ Calvin vůbec netušil, co se to s nimi děje.

„Ale nic, Vaše veličenstvo,“ mávl nad tím rukou. Z toho oslovení šla Ellise do kolen.

„Bože, já už nemůžu,“ opřela se o kapotu auta a svíjela se smíchem.

„Ona je zfetovaná?“ ukázal na ni Calvin, ale díval se na Jacka. „A jak jsi mi to řekl?“ Na to už i Jack vyprskl smíchy. Šel raději dát zavazadla do kufru a donutil Ellise nastoupit.