Černobílý svět ✔️

4.

„Víš, že nemusíš chodit se mnou?“ opakovala už po několikáté, ale Lukas ji i přes to držel pevně za ruku a šel s ní.

„Vím, ale já chci. Pokud se u vás něco děje, chci vědět co,“ zkusil situaci zlehčit. Sám věděl, že u Royesových se nikdy nic neděje jen tak, takže chtěl být se svou přítelkyní, jako morální podpora. Ellise se totiž rozhodla, že si s rodiči sedne a probere s nimi, co je trápí. A jelikož Lukas patřil skoro do rodiny, byla ráda, že jde s ní.

„Tak jsme tu,“ zastavila před domem a dívala se na něj v obavách z dalších následujících minut. Srdce měla až v krku a strašně rychle tlouklo

„Neboj, všechno spolu zvládneme.“

„Chtěla bych mít tvoji jistotu, ale něco mi říká, že to bude strašný,“ stiskla mu ještě víc ruku a vykročila vstříc svému osudu.

Společně vstoupili do teplého domu. Odložili si a pokračovali dál. V domě bylo ticho, ale rodičové doma byli. Nešli je v kuchyni. Dřív, než začala Ellise, začli oni.

„Ahoj,“ postavila se Margaret.

„Ahoj,“ vrátila jim pozdrav.

„Musíme s tebou mluvit,“ maminka ji předběhla.

„Já s vámi taky,“

„Zdravím,“ Lukas byl s pozdravem trochu pozadu. I on si všimnul, že atmosféra je napnutá jako kšandy. Ellise měla pravdu. Něco tu vážně nesedělo.

„Je dobře, že jsi tu taky, protože se tě to také týká,“ promluvil tatínek, když se oba posadili. Tak tohle bude hodně zlé, pomyslel si.

„Tak to mě zajímá,“ usmál se, ale byl sám.

„Ellise, v první řadě ti chceme říct, že tě máme s tatínkem moc rádi a jsi pro nás všechno,“ natáhla k ní ruku a Ellise ji jemně stiskla.

„Ale mami, to já přeci vím,“ usmála se. „Taky vás mám ráda.“

„Ale je tu něco, co jsme ti neřekli,“ tatínek vzal věci do svých rukou, protože to vypadalo, že se maminka každou chvilku zhroutí. Lukas jen tiše seděl a poslouchal, co se bude dít.

„Protože to pro nás nic nemění,“ dodala plačtivě maminka.

„Přesně. Všechno je pro nás při starém Ty jsi pro nás vše,“ přitakal tatínek.

„Začínáte mě děsil,“ kmitala z jednoho na druhého. Tohle se jí přestalo líbit.

„Víš zlato, pravda je taková, že jsi adoptovaná,“ řekla nakonec maminka a utřela si slzy, které jí začaly stékat po tváři. Potom nastalo takové ticho, že to vypadalo, jako by se čas zastavil. Ellise jen koukala na svoje rodiče v nevíře. To, co řekli přeci nemohla být pravda. Vždyť si byli tak podobní. Ne vzhledově, ale povahově. Pokud to však byla pravda, znamenalo by to, že celý její život, byl jen pouhá lež. Vyrůstala s vědomím, že ti, kteří jí vychovali, jsou ti nejupřímnější lidé na celým světě, že by jí nikdy nelhali.

„Řekni prosím něco,“ Bobby to ticho nemohl snést. Byl by radši, kdyby řvala, nadávala, proklínala je. To by aspoň věděl, co se s ní děje. Takhle netušil vůbec nic. „My tě milujeme úplně stejně. To, že nemáš naši krev, pro nás nic neznamená.“

„Ellise, ale to není vše,“ pokračovala maminka. „Objevil se tu tvůj biologický otec,“ na moment přestala plakat. Ellise dál mlčela. Jen tiskla pevněji Lukasovu ruku.

„On nevěděl, že jsi na světě. A teď by si přál strávit s tebou nějaký čas,“ pokračoval Bobby. Margaret na něj pozvedla obočí. Její stav se dostal za hranici. Už nevydržela zůstat v klidu. Strach z toho, že přijde o dceru v ní explodoval.  

„Vážně, Bobby?“ prudce se postavila, až převrhla židli a roztáhla ruce. „Nějaký čas? Normálně nám ji chce ukrást!“ naklonila se k němu a zařvala mu to do obličeje. „Je to parchant, který nám chce vzít naši dceru. A dal nám na to týden!“  Obličej měla těsně u jeho. Dívala se mu do očí jako šílenec. Bobby ani nemukl. Sám se pral se svými emocemi, ale trochu jinak než jeho manželka. On to všechno dusil hezky v sobě. „Už máme jen čtyři dny, abychom se s ní rozloučili!“ vymrštila ruku k Ellise, která stále jen seděla a nic neříkala, ale uvnitř sebe křičela, klela a nadávala. Pak pomalu vstala. S výrazem absolutního blázna. Otočila se a odešla. Jednoduše se sebrala a šla pryč. Jakmile za sebou zavřela dveře, zhluboka se nadechla a utíkala. Nevěděla kam. Jedna slza za druhou se dostávala ven a už nešly zastavit. Vše jí začalo docházet. V hlavě se jí opakovala matčina slova stále dokola a dokola. A ona běžela a běžela. Dál od té bolesti, dál od těch lhářů.

„Ellise!“ zaslechla za sebou Lukase. Nezastavila, jen dál utíkala. „Ellise!“ jeho hlas se blížil. Už byl blízko. Byl skoro u ní. Chytil ji za ruku a prudce ji stáhnul k sobě. „Ellise,“ s lítostí vyslovil její jméno. Omotal kolem ní své dlouhé ruce, ale ona se od něj chtěla odtrhnout. Nedovolil jí to. „Nech toho!“ řekl a objal ji ještě pevněji.

„Oni…,“ vzlykla. „Já,“ potáhla nosem a zavrtala mu hlavu do hrudi. V pěsti mačkala jeho tričko a hlasitě vykřikla. V krku měla obří knedlík a v uším měla jen jedno… Tohle nemůže být pravda.

„Já vím,“ zoufale vydechl. Opřel si bradu o její hlavu a zatlačoval slzy. I on si uvědomil, co tohle všechno znamená. Bylo mu jedno, čí je to dcera. Miloval ji stále stejně. Nejvíce se však bál toho druhého. Měl strach, že mu Ellise zmizí.

„Luku, co budu dělat?“ pozvedla k němu rudé oči. Chytil její obličej do dlaní a opřel si čelo o její.

„Utečeme, než mi tě seberou,“ řekl první věc, která ho napadla. Ellise svraštila obočí. Utřela si slzy.

„Utečeme?“ zopakovala po něm.

„Je to blbost, já vím,“ přiznal si nakonec. „Bude to dobrý, uvidíš. On na tebe nemá právo,“ uklidňoval jak sebe, tak ji.

„Mám strach, Luku. Co když se mu to podaří, co když,“ nedokázala dopovědět větu, protože myšlenka na to, co by se mohlo stát ji zas rozplakala.

„Nikdo mi tě nevezme. To ti přísahám,“ omotal své ruce kolem jejích těla ještě víc. Skoro nešla v jeho sevření vidět. Strašně moc pro ni ta slova znamenala. Lukas si možná ani neuvědomil, co dokázal. Ale jeho přítomnost a klid, s kterým vždy vystupoval, se přenesl na ni. Byl v jejím životě momentálně jediný, kdo ji nelhal a komu důvěřovala. Ti, co jí byli nejblíže, co tak moc milovala, o niž si myslela, že by ji nikdy nedokázali ublížit, v ni nyní momentálně vytvořili černou díru požírající všechny krásné pocity. Díky ní se cítila jako prázdná schránka.

„Vem mě někam, kde se budu cítit dobře,“ řekla tiše.

„Kamkoliv si budeš přát.“

Jelikož měl Lukas dům jen sám pro sebe, vzal ji k sobě. Nabídl ji něco k jídlu, k pití, film, ale ona vše odmítla. Šli tedy do jeho pokoje, kde se oba posadili mlčky na postel a koukali do blba. Najednou si na něj Ellise sedla a zajela mu prsty do vlasů. Dívala se mu do očí, zatímco ji Lukas hladil na pozadí. Jednu ruku přemístil za její krk a políbil ji. Prudce se přetočil a položil Ellisu na postel. Velmi pomalu a se vší opatrností se na ni položil. Díval se do jejich smutných očí a hladil ji ve vlasech. Nemohl se na ni vynadívat. Nikdy nedovolí, aby mu ji někdo ukradl. Ona patřila jemu, a tak to musí zůstat. Ellise mu přetáhla tričko přes hlavu a přejela prsty po jeho pevném těle. Tento kluk byl dokonalý po všech stránkách. Políbila ho na úzké rty. Mazlila se s nimi a vychutnávala si jejich sladkou příchuť. Cítila jeho velkou ruku na svém holém těle a zachvěla se. Zavřela oči a tiše vydechla. Lukas pokračoval po její pokožce výš, až na malá ňadra. Jemně přejel palce po vystouplé bradavce a políbil i přitom na krku. Objala ho nohama a prohnula se do krku. Lukas moc dobře věděl, co dělá. Na krku byla necitlivější, proto si na tom nechal záležet. Pomohl jí z trička a následně z kalhot. Pak vysvléknul i sebe. Jejich těla se o sebe třela, čímž mezi sebou vytvořili neviditelné jiskřičky, jež jimi proplouvali po celou dobu aktu. A nepřestaly vibrovat ani potom, co se společně dostali na vrchol samotného blaha.