Bad guy can love

6) Co jsem ti udělala?

Bylo nám sděleno, že naše paní učitelka zeměpisu musela z nějakých důvodů odjet. Což znamená, že se ten projekt přesouvá na další hodinu.

Proto jsem se hned po tom, co nám to oznámili, rozhodla jít si projekt schovat.
Trochu otráveně a s lehkým pocitem zklamání jsem mířila ke skříňkám, kde jsem se již zmínění projekt chystala uložit.

Chodba byla prázdná, tudíž jsem trochu zrychlila, abych potom nepřišla pozdě na hodinu, jelikož bych si udělala zbytečně problém.

Už jsem byla skoro u své skříňky, když v tom mi někdo surově vytrhl referát z ruky. I přes moje zpomalené reakce, jsem se rychle otočila na dotyčného. No to snad ne. Byl to Jungkook.. a za ním dva jeho kamarádi.

„Hele, vrať mi to!" okřikla jsem ho a natáhla jsem se po referátu, ale hned uhnul. Ruku, ve které svíral onen papír, natáhl vysoko nad sebe a jelikož byl o dost vyšší, nedosáhla jsem na něho.

„Co šílíš? Jen se koukám. Navíc, jsme spolu snad ve dvojici, nebo se pletu?" zašklebil se. Nic jsem mu neřekla, měl pravdu.

Já si ale nedokážu pomoct, cítím, že zase něco udělá..

Trochu jsem se uklidnila a nechala své ruce volně podél těla. Stála jsem tam vedle něho se sklopenou hlavou, cítila jsem se hrozně nepříjemně.

Proč se v jeho přítomnosti citím tak divně?

Zvedla jsem na něho pohled a viděla tak, jak si prohlížel práci, která mi trvala skoro celou noc. Po chvíli koukání do zmiňovaného papíru se zamračil. To není dobré.

„Hmm..Ne." odfrkl si a udělal něco, co jsem vážně nečekala, opravdu jsem si nemyslela, že by byl něčeho takového schopný. On ten referát roztrhl!

Ne, nedělám si srandu.

Projekt, který už byl na čtyři kusy, jednoduše odhodil na zem, jako by to nic nebylo. Vykulila jsem na něho oči.

„Proč jsi to udělal?!" nahrnuly se mi slzy do očí.

Co jsem mu udělala? Jak mohl? Vím, zním, jako naprosto přecitlivělá holka, když kvůli tomu takto vyvádím, ale já prostě nechápu, co jsem komu udělala, tak hrozného, že se tohle děje zrovna mně.

Ano, je to jen projekt, ale i tak nedokážu pochopit, proč to udělal, jaký k tomu měl důvod. Vždyť to byla naše společná práce... kterou jsem dělala celou já sama..

Sebrala jsem roztržky ze země a rychle jsem si utřela oči, aby mi netekly slzy.

„Neptej se mě, nebudu ti odpovídat." dal si ruce do kapes u kalhot.

„Víš, jak dlouho jsem na tom pracovala?" vyhkla jsem stále v šoku.

„Nevim a vůbec mě to nezajímá." usmál se zlomyslně. Jeho kamarádi nás celou dobu beze slov pozorovali.

„Tebe nezajímá, že teď budeme mít oba problém?" otázala jsem se ho opět.

Nechápu, proč jsem místo toho, abych se ho ptala na otázky, na které se mi stejně nedostane normální odpověď, ještě dávno neutekla s brekem někam na záchod.

Jo počkat, já vlastně nevím, kde záchody jsou.

„Moje problémy nech laskavě na mně." pohladil mě po tváři. Ruku, kterou na mě sáhl jsem okamžitě odstrčila.

„Nezlob mě, beruško." přiblížil se ke mně, nahnul se tak, aby měl obličej blízko toho mého, stejně jako u našeho prvního setkání.

„Co jsem ti udělala? Nech mě být." trochu jsem odstoupila a zamračila jsem se, jelikož mne už štval.

Ano, jsem sice celkem poseroutka, ale zase nejsem úplný kus hadru, aby se ke mně choval takhle.

„Buď už zticha, nebo ti udělám něco horšího než jen rozthání podělanýho projektu." vycenil mezi zuby, už byl zřejmě naštvaný.

Asi nemá rád, když se někdo snaží odporovat.

„Neznáš mě, takže ti radím dobře, nevyskakuj si. Když budeš dělat, co řeknu, nic se ti nestane. Rozumíme si?" pohladil mě po bocích.
Všechna moje odvaha, kterou jsem doposud měla, si vzala dovolenou, byla jsem z něho úplně podělaná.

Naposledy se na mě pobaveně podíval, pak se otočil a spolu se svými kamarády, kteří jsou pro mě pořád ještě neznámí, zmizel.

Jediné pozitivum, které jsem dokázala vymyslet, bylo to, že jsme celou dobu byli na chodbě, kde nikdo nebyl, takže jsem zase nebyla středem pozornosti.

Ještě nějakou chvíli jsem tam stála se skoro otevřenou pusou. Já vůbec nevím, co si mám o tom všem myslet.

Byla jsem tak zmatená.

Když jsem se trochu otřepala, rychle jsem pospíchala do třídy. Omluvila jsem se, že jsem byla na toaletách.

Jo, asi půl hodiny. Bravo! Janne, jsi geniální, teď asi posera fakt jsi, a to doslova.

Po škole, která se pro mě stávala každým dnem horší, jsem rychle pospíchala domů, kde nikdo nebyl.

Mamka, jak jsem již zmiňovala, má každý den hodně práce, takže se přes den skoro nevidíme, což mě mrzí, protože nikoho jiného nemám.

Po příchodu domů jsem ze sebe rychle strhala bundu a zula si boty. Vyběhla jsem schody a šla jsem rovnou do svého pokoje s úmyslem, buď začít hystericky brečet, anebo jít spát.

Tašku jsem po vstupu do mého pokoje okamžitě odhodila do kouta a svalila jsem se na postel. I přes to, jak moc se mi chtělo brečet, jsem nakonec zvládla usnout, ovšem se slzami na krajíčku.

Když jsem se sama vzbudila, zkontrolovala jsem mobil, abych zjistila kolik je hodin. Spala jsem skoro dvě hodiny. Venku už téměř zapadalo slunce.

Poté, co jsem se koukla na displej mobilu, jsem byla trochu překvapená, když jsem si všimla, že mi přišla zpráva.
Bylo to neznámé číslo.

Po přečtení zprávy jsem byla nejen zmatená, ale také trochu vystrašená. „Buď dneska v 19:30 u školy, jestli nepřijdeš, tak si mě nepřej." přečetla jsem si pro sebe nahlas.

Nevěděla jsem, kdo by to mohl být. Sice jsem měla menší tušení, ale můžu se mýlit. Mamka ještě nebyla doma.

Domů se vrací většinou okolo deváté a bylo teprve půl šesté večer.

Trochu líně a nemotorně jsem se zvedla s tím, že si půjdu dát něco k jídlu. Po mé večeři jsem se natáhla na gauči v obývacím pokoji a pustila jsem si něco v televizi.

Nic moc nedávali, tak jsem ji po chvíli zase vypla a šla jsem zpět nahoru do pokoje, kde jsem na mobilu projížděla sociální sítě, jako Instagram a Twitter.

Byly tam příspěvky mých bývalých spolužáků, což mi opět nahnalo slzy do očí. Tak moc mi chyběli. Bylo mi líto, že nemůžu být s nimi, bolelo mě vidět jejich smích, když se nemůžu smát s nimi.

Připadám si tak sama. Jsem jako hlavní hrdinka z nějakého korejského drama, ale ta vždycky nerazí na svou životní lásku.

A co mám já?

Nic. Akorát lidi, kteří mě, dá se říct, chtějí zničit.

_ _ _ _

Doufám, že jste se bavili. 🌈