Bad guy can love

11) On je jen můj!

Otočila jsem se za tím pištivým dívčím hlasem a naskytl se mi tak pohled na tmavovlasou dívku ve stejné uniformě, jako já.

Nemohla jsem přehlédnout dvě věci. Tou první byla její skupinka podobně vypadajíc dívek a tou druhou věcí byl její naštvaný a podrážděný výraz ve tváři.

V ruce svírala mou školní tašku, ve které byly všechny mé věci, ať už ty školní, jako jsou učebnice, tak i osobní, jako mobil nebo peněženka.

Dotyčnou a ani nikoho z její přihlížející skupinky jsem neznala. Jen jsem na ní nejistě koukala.

„Co ty chudinko?" zapištěla drze jejím nepříjemným hlasem. Nechápavě jsem na ní hleděla a čekala jsem, co udělá.

Odpojila se od ostatních a rychlou chůzí za mnou na těch vysokých botách, které měla, došla i s mou taškou.

Jakmile stála přede mnou a dělil nás ani ne metr, hodila po mně mojí tašku. Nečekala jsem to, proto jsem tašku nechytila a spadla mi na zem. Sehla jsem se, abych ji zvedla.

„Jsi vážně chudinka, americké střevo. Vůbec nevím, co tady vůbec děláš. Nula, jako jsi ty, tady nemá, co dělat." provokativně a zle se šklebila. Ona i její parta se tomu, co řekla, zasmály. Nic jsem neříkala.

Možná také z toho důvodu, že jsem nechápala, co se to děje. Neznala jsem ji a ani jsem neznala její důvod, proč mi nadává a bere mi moje věci.

„Jo, a varuju tě, jestli se ještě přiblížíš ke Kookiemu, tak si mě nepřej! On je jen můj!" téměř zaječela pisklavě. Už jsem si myslela, že odejde, ale tak se nestalo. Zůstala stát stále blízko mne a propalovala mne pohledem.

Takže tohle je Jungkookova přítelkyně? Pokud je ten „Kookie" Jungkook.

Po nějaké době jsem zvedla pohled na ní, na což zřejmě čekala. Najednou jsem ucítila ostrou bolest na tváři. Ona mne uhodila? Vykulila jsem oči a nevěřícně jsem na ní koukala.

„Tak to stačí!!" ozvalo se ze dveří učebny. Byl to taktéž dívčí hlas. Koukla jsem se tím směrem. Do třídy vletěla další dívka, netvářila se nadšeně. Rychlou chůzí došla k nám. Stoupla si přede mne a spustila.

„To už jsi přehnala! Co si myslíš, že děláš, ty náno?! Co si to k ní vůbec dovoluješ?! Jenom proto, že tě Jungkook poslal někam a nechce tě, tak budeš ubližovat téhle holce, která to má těžké?! Jsi normální?! Prober se ty slepice. A teď dělej, vypadni odsud! Hned!" křičela na ní rozsupeně dívka s brýlemi a tmavě hnědými vlasy, které od toho, aby jí nepadaly do tváře, držela dlouhá sponka.

Ta první si jen něco naštvaně zamumlala pod nos a téměř oddupala pryč i se svou skupinkou ze třídy. Ulevilo se mi. Brýlatá dívka se konečně otočila tváří ke mně.

„Promiň mi za tu scénu, ale já tu husu už nemohla vystát, ještě když jsem viděla, co udělala. Jsi v pořádku?" pronesla už zcela v klidu a celkem ustaraně.

„A-ano. Moc ti děkuju." sklopila jsem pohled do země.

„To nic nebylo. Klidně bych jí tu facku i vrátila." uchechtla se, což mě také donutilo k úsměvu.

„Ty jsi Janne, viď?" usmála se na mne, když jsem konečně zvedla pohled a koukla na ní.

„Ano." odpověděla jsem nejistě.