bride's squad // vrana

8

"Miško, díky, že jsi vyzvedla ten dort, já už bych to nezvládla," řekla jsem, když jsem vylezla ze sprchy.

"To je v pohodě, já ráda, jak vlastně bylo?" zeptala se.

"Jo, náročný, jako vždy, ale super," odpověděla jsem.

"A co Vrána?" zeptala se.

"Dnes se neukázal," řekla jsem a už jsem slyšela zvonek.

"Domi? Miško?" ozvala se do zvonku Zuzka.

"Jděte do výtahu a pak do patra 10," odpověděla jsem.

"Díky," řekla a my už jsme s Miškou netrpělivě čekaly u dveří.

Měly jsme nafouklé balónky, připravený fotokoutek a nachystané posezení na terase i uvnitř.

"Už si to můžu sundat, holky?" zeptala se Hanka.

"V žádném případě," řekla Miška a Hanku jsme vedly do obýváku, kde bylo na stolku jídlo a pití a hlavně ty balónky.

"Teď," usmála jsem se.

"Vy jste šílený," zamumlala, "děkuju vám moc," pošeptala a objala nás.

"Neni zač, Hani," řekla Zuzka.

"A teď to rozjedem," usmála jsem se a došla jsem s vychlazeným šampusem.

"Jaké máte plány?" zeptala se Hanka.

"To je překvápko, každopádně teď přípitek na dobrej start," řekla Miška.

"Na zdraví," usmála se Hanka.

"A na nevěstu!" křikla jsem s úsměvem.

Poté jsme se dali do dortíku a během pití jsme si jen tak povídaly.

Potom jsme Hance předaly kytku a dopisy od nás, na památku.

"Hele, nechtějte, abych se rozbrečela," řekla po chvíli čtení Hanka.

"Je to takový náš kamarádský deník, teď už je to na tobě, co si tam z našich zážitků napíšeš a co ne," usmála se Zuzka.

"Holky, já jdu rozpálit na balkón gril, dojděte pak," naznala jsem po chvilce.

"Dobře," souhlasily a já se na chvíli zavřela sama na vzduch.

V půl osmé se podávala večeře.

"Domi?" došla po chvilce Zuzka.

"Jdeš akorát, mám hotovo," usmála jsem se.

"Říkala jsi, že mi to řekneš, tak mluv," pobídla mě.

"To je jen blbost, potkala jsem v obchodě včera Vránu a říkal, že až nám dojde alkohol, máme se stavit v nějakým One Clubu, no a dneska jsem na něj narazila zas a připomínal mi to," odpověděla jsem.

"Páni, to je, hustý," zamumlala a objala mě.

"No ale v tom klubu nás čeká dnes," řekla jsem.

"Najíme se, upravíme, vezmeme si růžové župánky a jdeme," usmála se.

"Vážně?" nechápala jsem.

"Jo, notak, stejně bychom v nějakým klubu dřív nebo později skončily," odpověděla.

"No, tak fajn," řekla jsem.

"Hele Domi? Bavily jsme se s Hankou o tom mistrovství," začala.

"To je minulost, myslím, že už si nepamatuje na nějakou napůl opitou fanynku," naznala jsem.

"Všechno je možný," pousmála se.

"Já, radši řekneme, že ne," řekla jsem a šla jsem zavolat Mišku s Hankou na večeři.

"Holky, teď upravit, obléct, jdeme do klubu," naznala Zuzka a hnala holky ke kufrům.

"Hani, pro tebe máme takové malé překvápko," řekla jsem a donesla jsem ji krabici s župánky.

"Holky, to je dokonalý," špitla s úsměvem.

"Ještě jsme zapomněly!" zamumala Míša a běžela pro korunku, která ležela na stole v kuchyni.

"Děkuju za všechno," usmála se a objala nás.

"Neděkuj a všechny šup do úboru," řekla Zuzka.

"Rozkaz," odpověděla a na své oblečení jsme si oblékly růžové přehozy.

xxx

It was not supposed to happen, nový příběh plný hokeje naleznete na mém profilu!