bride's squad // vrana

21

"Měli bychom jít asi spát," zamumlala Hanka, když dopíjela dalšího panáka.

"Jo, jdem," řekla Miška a hnala ji do jejich místnůstky.

"A co my?" zeptal se Kuba.

"Co by jsi chtěl dělat?" pousmála jsem se.

"Noční koupání," zasmál se.

"Na to zapomeň," řekla jsem.

"Ne?" odpověděl.

"Ne," zamumala jsem.

"Ale jo," usmál se a bral mě do náruče.

"Jakube," chtěla jsem začít smlouvat, ale oba jsme v sobě měli tolik alkoholu, že on byl nepříčetný a já bych se slovy akorát vysilovala.

"Zavři pusu," napomenul mě a během vteřiny jsme byli oba pod vodou.

"Já tě střelím," zakroutila jsem hlavou.

"To bys neudělala," pousmál se.

"To máš asi pravdu," řekla jsem.

"Hele, je mi s tebou dobře, moc," špitl po chvilce ticha.

"Nech toho, mluví za tebe alkohol," odpověděla jsem.

"Klidně ti to ráno řeknu znova," naznal.

"Mně taky," usmála jsem se.

"Copak s tím provedeme," zamumlal s tím jeho přiblblým úsměvem.

Ani jeden jsme se nestarali o to, že za měsíc už bude zase v Americe.

"To netuším, kamaráde," rýpla jsem si do něj.

"Hele nech toho, ještě se neznáme tak dlouho, abych ti mohl říkat moje holka," odpověděl.

"A kdo říká, že bych chtěla být tvoje holka," řekla jsem.

"Hele, to si řekneme později," pousmál se a dlouze mě políbil.

Po chvíli jsme vylezli z vody na loď, lehli jsme si na deku a zabalili se do ručníků.

Jen jsme leželi, proplétali svoje prsty a koukali jsme na hvězdy.

Slova byla v tuto chvíli zbytečná.

"Není to chyba?" špitla jsem asi po půl hodině.

"Co myslíš?" zeptal se.

"Že jsme tady, teď, spolu," odpověděla jsem.

"Proč chyba," naznal a koukl na mě.

"Protože jsme tak odlišní, jiní, máme jiný životy," řekla jsem.

"O tom to není," pousmál se.

"Co?" nechápala jsem.

"Někdo nahoře to takhle chtěl," zamumlal.

"Aby jsme spolu byli, teď a tady?" zeptala jsem se.

"Jo, víš, mohli jsme se znát už dva roky, mohli jsme být dobří kamarádi, partneři, cokoliv, ale nebylo by to stejný," pousmál se a koukl na nebe.

"Dva roky zpět, to byla doba," špitla jsem.

"To mi povídej, kdyby jsme se tehdy seznámili víc, určitě bychom tu nebyli, víš, hele, stydím se za to, ale já byl hroznej vůl," začal.

"No, tak to mě zajímá," řekla jsem a otočila jsem se na bok k němu.

"Pro všechny jsem byl ten hodnej Kuba, ale ve skutečnosti jsem balil každou druhou a otáčel se za každou trochu hezkou holkou s hezkýma, no, čímkoliv, dokonce jsme s Andrém soutěžili kdo jich sbali víc," zamumlal, "achjo, já byl fakt idiot," zamyslel se.

"A co tě změnilo?" zeptala jsem se.

"Neuvěříš mi, ale, jak jsem potkal tebe a kamarádky v tom klubu a dělala sis ze mě srandu, byla jsi úplně jiná, jak ostatní, tak od té doby se to úplně otočilo," řekl, "teda, když nepočítám jeden románek z loňska, když jsem se hodně, hodně opil, tak mi vlezla do postele fanynka, ale to bylo jen jednou, za ty dva roky, byl to zkrat," pousmál se.

"Všichni říkají, že jsou sportovci děvkaři a já nikdy nikomu nevěřila, no, teď už věřím," zamumala jsem.

"Hlavně to neber nějak špatně, já, změnil jsem se, je to všechno za mnou," odpověděl.

"V klidu, každej máme nějakou část minulosti úplně blbou," řekla jsem.

"Já, ještě chci říct něco," naznal a chytil si svůj přívěsek, který má na krku pořád.

"Do toho," pousmála jsem se a pohladila jsem ho po tváři.

"Teď a tady s tebou je to úplně, ale úplně jiný než cokoliv, co jsem prožil s kýmkoliv předtím," pošeptal a opatrně mě políbil.

"Jo, naprosto souhlasím," řekla jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

"Možná je to i tím, že jsi úplně první, která mě poslouchá a taky snáší moje blbý nápady," odpověděl.

"Hele, nechci kazit hezkou chvilku, ale měli bychom jít taky spát," naznala jsem, když hodiny ukazovaly půl třetí.

"Jo, tak jdem," pousmál se a vedl mě do našeho minipokojíčku, který obsahoval vlastně jen postel a ve zdi lampičku a úložný prostor.