bride's squad // vrana

4

Večer Zuzka odjela a já si na večeři udělala salát s toustovým chlebem.

Pak jsem si udělala dívčí večer, maska, film a potom i dlouhá vana s bombou do koupele. Potřebovala jsem se zrelaxovat před zítřejší posilovnou a ranní směnou v práci.

V jedenáct jsem šla s klidem v duši spát, ale až do půl druhé jsem jen koukala do stropu a potom se mi podařilo usnout jen tak divně.

"Ahoj, promiň, nestíhám," řekla jsem Alešovi, když jsem doběhla jen tak tak.

"V pohodě, ještě tu není," ozval se z podložky Kuba.

"Aha, tak dobrý," naznala jsem.

"Připravená na trénink?" zeptal se Kuba.

"Ono to jde být připravenej?" odpověděla jsem.

"Já nevím, asi jo," pokrčil rameny.

"No, dneska se cítím blbě už od rána, špatně jsem spala, takže bída," řekla jsem.

"To cvičení tě dobije," odpověděl.

"Nebo zničí, ještě musím po něm do práce," zakroutila jsem hlavou.

"Kde pracuješ?" zeptal se.

"Tady kousek v takové zapadlé kavárně, Pro café," odpověděla jsem.

"A spokojená?" usmál se.

"Hele, jo, baví mě to, není tam tak rušno a to prostředí je pěkný," řekla jsem.

"Tak to se někdy stavím," odpověděl.

"Klidně," usmála jsem se.

"Pardon za zpoždění, dneska to bylo hrozně moc zasekaný," přiletěl Aleš.

"Álo, máš pro mě ten plán na příští týden? Jak letím teď do toho Španělska, abych něco udělal," ozval se Kuba.

"Skoro, dodělám detaily a odpoledne ti to pošlu," řekl.

"Fajn, dík," usmál se.

"Dneska si dáme břicho a nohy, potom ke konci vnitřní cvičení," naznal Aleš a hnal nás ke strojům.

Po hodině jsem měla opět dost, i když jsme posledních deset minut jen leželi na zemi a snažili se cvičit břišní svaly nádechem a výdechem přes břicho.

"Tak čau, za týden," usmál se Kuba, jakmile si rovnal závaží na tyč.

"Jo, měj se, užij si Španělsko," řekla jsem.

"Díky," odpověděl.

Já jsem pospíchala domů a po sprše zase do práce.

Dneska jsem měla na starost obsluhování. Vždycky se střídáme, že jeden den máme přípravu nápojů s dortíky a nebo obsluhu.

Radši bych teda vařila kávu, ale co už.

"Dobrý den, co to bude?" zeptala jsem se, jakmile jsem došla ke stolku, kde seděl Kuba s nějakými kamarády.

Nadiktovali mi objednávku s kávou a drahými rumy, které jsme měli v nabídce.

"A něco sladkého k tomu?" zeptala jsem se.

"To ne, děkujem, musíme si držet postavu," odpověděl Kuba.

"Pro jednou by vás to nezabilo," pousmála jsem se a šla jsem dát objednávku kolegovi.

"Kdo ten drahej rum chce? Vždyť je to odporný," řekl Martin za pultem.

"Nějací kluci támhle venku," naznala jsem a ukázala jsem k jejich stolu.

"Vždyť to je Vrána, Burakovsky a ty další neznám," vykulil oči.

"Jdeš si pro autogram?" zeptala jsem se.

"Víš jak Washingtonu fandím, to jak jsi mohla být tak v klidu?" nechápal.

"Já nevím, jsme v práci, tak jsem v pohodě," pokrčila jsem rameny a šla jsem s rumy k nim.

"Tak a tady poslední káva," usmála jsem se, když jsem k nim donesla vše, co si objednali.

"Děkujeme," řekl Kuba a já šla radši pomalu dovnitř.

"Nechápu proč jsou zrovna tu, nikdy jsem je poblíž neviděl," zamumlal po chvilce Martin.

"To já taky ne," zalhala jsem.

"Běž se zeptat jestli ještě něco," řekl.

"Jestli chceš, běž ty, já už mám zážitků až až," zamumala jsem.

"Fajn jdu," odpověděl a už byl pryč.

Po chvilce Kuba došel dovnitř.

"Ještě něco?" zeptala jsem se.

"Nene, zaplatím, hotově," odpověděl.

"Dobře, bude to 470 korun," řekla jsem.

"Zbytek si nech," pousmál se A podával mi pěti tisícovku.

"Ale to je moc," namítla jsem.

"To neřeš, děkujeme moc," odpověděl a odešel pryč.