bride's squad // vrana

23

V pět jsme naložili věci do auta a vyrazili jsme zpět směr Praha.

"V kolik vám to jede, holky?" zeptal se Kuba, když parkoval u bytovky.

"V osm až z hlaváku," odpověděla Hanka s úsměvem.

"Tak dobrý, to stíháte," usmál se, když zkontroloval čas.

"Jojo, to určitě," řekla Miška a běžely si do bytu pro kufry.

"Hodím vás na hlavák, stejně jedu vrátit auto," naznal Kuba, když holky došly ven.

"Fakt?" zeptala se Hanka.

"Žádný odmlouvání a sedejte," zamumlal s úsměvem.

"Dobře dojeďte, holky," usmála jsem se a objala jsem je.

"Však se brzo uvidíme," špitla Hanka.

"Tak určitě, už se těšíme," řekla Zuzka.

"Do hodinky jsem zpátky," odpověděl Kuba a políbil mě na tvář.

"Mějte se," křikla za mnou Zuzka.

"Vy takyy," usmála se Miška a už byli pryč.

"Zuzi, nechceš se jít na chvíli projít?" zeptal se André s úsměvem.

"Jo, klidně, můžeme," odpověděla a už mi zmizeli za rohem.

Pomalu jsem se po schodech vydala až ke svému bytu, kde jsem si dala pořádnou sprchu a odlíčila si zbytky voděodolně řasenky.

Pak už jsem si oblékla krátký pyžamový overal, župan a vyvalila jsem se v křesle v obýváku se sklenkou vína v ruce.

"Nejdu nevhod?" zeptal se Kuba, když jsem mu otevřela dveře.

"Nene, pojď dál," odpověděla jsem.

"Je tu André?" řekl a rozhlédl se po bytě.

"Nene, ani Zuzka, šli se před hodinou a půl projít," usmála jsem se.

"Co? Hlavně že jsem mu dal klíče od bytu," zamumlal a sedl si na gauč.

"Jestli se chceš vyspat, můžeš zůstat tady," špitla jsem

"Určitě, Domi?" zeptal se.

"No, jestli chceš, tak jo," odpověděla jsem s úsměvem.

"Tak jo, to budu rád, aspoň se vyspím před tréninkem," řekl.

"Pokud ti stačí gauč," pokrčila jsem rameny.

"Hej, ale, to není fér," zamumlal, když nakoukl do mé ložnice.

"Pokud máš problém, tak si na gauči ustelu sama," pousmála jsem se.

"Nedělej si srandu, vždyť máš postel tak velkou, že se tam vlezem oba," pošeptal a objal mě kolem pasu.

"Jenže já bych tě akorát rušila, potřebuju tady ještě něco dodělat," odpověděla jsem.

"Dopít to víno? S tím bych ti mohl pomoci," řekl.

"Fajn, vyhrál si," zamumlala jsem a došla jsem do kuchyně pro další sklenici.

"Tak se mi to líbí," pousmál se a šel na terasu, kde si sedl na sedačku.

"Nezvykej si, že vždycky dosáhneš všeho, co chceš," špitla jsem, když jsem si sedla vedle něj.

"Ale to já přece nedělám schválně, asi nějakej šarm nebo co," zamumlal a objal mě kolem ramen.

"Kubo?" začala jsem a koukla jsem na něj.

"Copak?" pousmál se.

"Jen, mám tě ráda," řekla jsem.

"Čím jsem si to zasloužil?" zeptal se.

"Hele, nekaž hezkou chvilku, Jakube," odpověděla jsem a bouchla jsem ho do hrudi.

"Už nebudu nic kazit, slibuju," pousmál se.

"Fajn, to je od tebe hezký," řekla jsem.

"A taky tě mám rád," pošeptal a políbil mě na tvář.

Jen jsem se pousmála a opřela se o jeho rameno.

Mlčeli jsme.

Bylo hrobové ticho.

Ale byli jsme spokojeni.

Moc.