bride's squad // vrana

5

Během dalšího týdne se nic nedělo, zase jsem byla v koloběhu práce, cvičení a chystání rozlučky.

Za týden holky dojedou a užijeme si spolu skvělých pět dní.

Bude to mazec. Ale moc se na ně těším, alespoň tady nebudu tak sama.

Bylo pondělí a já jsem byla na cestě na dopolední trénink, bylo devět, dnes jsem měla odpolední, takže jsem to udělala chytře, abych se stihla pořádně vyspat a po tréninku si ještě odpočinout.

Během minulého týdne jsem zvažovala, jestli není cvičení ob den málo, tak jsem si to zvedla na pět hodin týdně, což je už trochu lepší, ale pořád žádná sláva.

Do tašky jsem si sbalila pití, tyčinu pokud by bylo nejhůř, ručník a náhradní triko na přeběhnutí domů.

V posilovně jsem byla chvíli sama a jen jsem se protahovala.

"Chyběl jsem ti?" ozval se za mnou hlas.

"Ani ne, hele," odpověděla jsem s úsměvem.

"Tak nic," zamumlal a obsadil podložku vedle mě.

"Jsi nějakej připečenej," řekla jsem po chvíli.

"Usnul jsem na slunci, ale vypadalo to i hůř," odpověděl.

"Jak může někdo usnout v takovém teple?" nechápala jsem.

"Bez komentáře," řekl, když se poškrábal na bradě.

"Moc alkoholu?" zeptala jsem se.

"Něco takovýho," odpověděl.

"Fakt? Hokejisté pijou?" vykulila jsem oči.

"Taky jsme jen lidi, navíc já v létě často doháním, co v zimě nestihnu," řekl.

"Nádhera, hlavně to nepřežeň," odpověděla jsem a mířila jsem za Alešem, který došel do místnosti.

Zadal nám práci na následující hodinu, já jsem potom jen polehávala a protahovala se.

"Nespěcháš?" zeptal se Aleš.

"Ani ne, mám odpolední," řekla jsem.

"Fajn," usmál se.

Ještě jsem si dala patnáct minut na běžícím pásu a pak jsem pospíchala domů.

Po sprše jsem si udělala čas na vaření oběda a po rychlé úpravě make upu jsem šla pomalu pěšky do práce.

"Jdeš do práce?" ozval se vedle mě známý hlas.

"Jo, proč?" zeptala jsem se, když jsem se na Kubu otočila.

"Už bych rád věděl, jak se jmenuješ," odpověděl.

"Myslím si, že to není důležitý," začala jsem.

"Já jen, že jsi mi hrozně povědomá," řekl.

"To nevím odkud," pokrčila jsem rameny.

"Můžu tě alespoň doprovodit a uděláš mi pak kávu?" zeptal se.

"Pokud chceš," odpověděla jsem.

"Jo, chci," řekl a šel vedle mě.

"To nemáš nic lepšího na práci?" zeptala jsem se.

"No, chci si dát před druhým tréninkem v klidu kávu," odpověděl.

"A kam jdete trénovat dnes?" pousmála jsem se.

"Máš moc otázek a mně jsi neodpověděla na jednu jedinou," zakroutil hlavou a šel si sednout k volnému stolu.

"Hned jsem u tebe," řekla jsem a šla jsem se do šatny převléct.

"Co to bude?" usmála jsem se.

"Ledový preso, prosím," řekl a já pouze přikývla a šla jsem k pultu, kde kolega udělal kávu.

"Dáš si taky, když tady nikdo není?" zeptal se Martin.

"Ne, díky, později," odpověděla jsem a šla jsem za Kubou.

"Tady to je," řekla jsem.

"Díky, hele mám dotaz, proč nemáš jmenovku a kolega jo?" zeptal se.

"Protože jsem ji před týdnem ztratila," odpověděla jsem.

"Hele, lhát se nemá," řekl.

"To není lež," začala jsem.

"Fajn, dobrý, věřím ti," usmál se.

"Díky, dobrou chuť," odpověděla jsem a šla jsem zpět za pult.