bride's squad // vrana

6

Ve středu jsem se znovu vydala do posilovny, zase v devět, dala jsem si sama svou porci cviků a ve čtvrt na jedenáct jsem spokojeně šlapala domů.

Byla jsem v posilovně sama a bylo to svým způsobem hrozně osvobozující.

"Haló? Zuzi?" houkla jsem do telefonu, jakmile jsem se svalila na zem v koupelně.

"Ahoj, už brzo budeme u tebe, jak to vypadá?" zeptala se.

"Já ani nevím, hodně toho mám, ale hodně mi ještě chybí," odpověděla jsem.

"V klidu, v pátek dojede Miška, to ještě něco zmáknete," řekla.

"Jojo, počítám s tím, akorát teda jdu ještě v pátek a sobotu do posilovny, pak v úterý a čtvrtek, pátek," naznala jsem.

"Jo, v klidu, to je jen hodinka ráno, to je jedno, navíc ve středu dopoledne končíme," usmála se.

"Já vím, a ve středu odpoledne jdu už zase do práce," zakroutila jsem hlavou.

"Jak to všechno stíháš?" zasmála se Zuzka.

"Hele, dobře, baví mě to, konečně svůj život zaplňuju," odpověděla jsem.

"A tu svatbu stíháš taky?" řekla.

"Neboj, stíhám, je až týden a něco po rozlučce," zamumlala jsem.

"A co Vrána, už se bavíte?" zeptala se.

"Ne, jen když je to nutný v posilovně," zalhala jsem.

"Achjo, ale tak, ještě máte na seznámení celé léto," řekla Zuzka.

"To je taky pravda, uvidíme," usmála jsem se.

"Hele, budu muset končit, ještě se zítra ozvu," odpověděla.

"Jo, počítám s tím," řekla jsem a zavěsila jsem.

Dál můj den probíhal jako vždy.

Sprcha. Oběd. Úklid. Práce. Domov. Spánek.

Ve čtvrtek jsem po ranní šichtě měla čas pro sebe.

Nejdříve jsem dodělala fotokoutek na rozlučku a potom jsem si nalakovala nehty a chvíli na to jsem si sedla se sklenkou vína a poznámkovým blokem na terasu.

Potřebovala jsem klid.

A dostat ven své myšlenky.

Ale během chvilky už mi zvonil telefon.

"Domi? Fakt vše zvládneš?" zeptala se mě do telefonu Zuzka.

"Jasně, zítra ráno dojede Míša a se vším mi pomůže, vše stihneme," usmála jsem se.

"My s Hankou dojedeme zítra kolem páté," řekla.

"Hlavně vše na tajňačku," odpověděla jsem.

"Neboj, jízdenky mám u sebe, v Praze pro ni mám takovou tu růžovou věc na spaní na oči," naznala.

"Dobře, no já teď dodělala fotokoutek a ještě letím na poštu, přišly mi ty naše růžový župánky, no a potom ještě zajdu pro nějaký alkohol," řekla jsem s úsměvem, "a vlastně zítra ráno s Miškou zajdeme pro něco na tu grilovačku na večeři a ještě mám objednaný v kavárně pode mnou dortík," mumlala jsem dál do telefonu.

"Ty jsi neskutečná," odpověděla.

"Už se na vás moc těším Zuzi, ale teď musím letět ještě na poštu, než mi zavřou, nemůžu tam ty župánky nechat," naznala jsem a s klíčem od bytu a kabelkou jsem vyšla z bytu.

"Hele a mám nějaký to pití ještě koupit?" zeptala se.

"Kdyby došlo, tak můžeme koupit tady, mám Lidl kousek ode mě," odpověděla jsem, "každopádně já teď vezmu šampáňo a ráno ještě musím koupit na Náplavce jahody," řekla jsem a už jsem zabočila do ulice, kde mám poštu.

"Dobře, kdyby něco, piš," naznala.

"Určitě ano, zatím se měj, Zuzi," usmála jsem se a zavěsila jsem.

Na poště jsem si vyzvedla balík, který byl větší, než jsem čekala, proto jsem ho donesla domů a vzala jsem to do obchodu, kde jsem nakonec vzala pistácie, tři lahve šampusu a potom pár lahví vína.

"Páni, to bude nějaká velká párty," reagoval chlapec přede mnou, když jsem vyskládala flašky na pás. Zase Jakub. On je snad všude.

"Občas to neuškodí," odpověděla jsem.

"Já jen, že tady nevidím žádný doprovod," řekl s úsměvem, achjo, ten jeho úsměv, jeho úsměv a modré oči.

"Kamarádky mi dojedou zítra, neboj, sama na to nejsem," naznala jsem, když jsem podávala prodavačce peníze.

"Tak pokud by jste měly málo pití, tak dojděte do One Clubu," řekl, když ještě stál vedle mě.

"To nevím, snad nám nic nedojde," odpověděla jsem.

"Fajn, dobře, jak myslíš, tak zítra v posilovně," usmál se a odešel svým směrem.

Já jsem pomalu mířila do svého bytu a rozplácla jsem se na posteli.

"Domi? Napadlo mě ještě jít do nějakýho klubu, ty to máš v Praze zmáklé, tak kam?" zeptala se Zuzka, která mi opět volala.

"Já, něco v hlavě mám, ale nevím," začala jsem.

"Co se stalo?" zasmála se.

"Nic, co by se mělo stát?" zeptala jsem se.

"Mluvíš divně,"odpověděla.

"S tím klukem, promyslím to," řekla jsem.

"Jakým klukem, Domi?" zasmála se.

"Co? Klubem jsem říkala," odpověděla jsem.

"To teda neříkala," zamumlala.

"Hele, zítra si popovídáme, jo?" usmála jsem se.

"Když myslíš," nechápala.

"Fajn, já jdu ještě něco nachystat a pak se naposledy pořádně prospat," odpověděla jsem.

"Chápu, měj se, Domi," řekla Zuzka a zavěsila.