Ráno asi v devět hodin mi přišla esemeska. Probrala jsem se a říkala si, od koho to asi může být. Koukala jsem na displej a ještě jsem viděla rozmazaně.„Nádherně zpíváš a nevím, jestli to není troufalé, ale nechtěla bys jít semnou na rande? Kolem druhé hodiny tam, kde jsme se potkali. David."
Promnula jsem si oči a text si znovu přečetla. Tohle je snad sen. Hned jsem Davidovi odepsala a rovnou vylezla z postele.Vyšla jsem z pokoje. V domě bylo naprosté ticho. Nejspíš všichni spali, ale já už byla celkem čilá. Namířila jsem si to do kuchyně, ale během mžiku jsem zavrávorala. Čekala jsem, že ucítim studenou zem, ale nestalo se. Pootevřela jsem oči a uviděla Danielovi ruce, které mě drželi. Zamrkala jsem a podívala se lépe na něj.
Cože? On je bez trička? Řekla jsem si v duchu.
„Jsi v pořádku?" zeptal se hned, jak si mě všiml.
„A-ano," odpověděla jsem koktavě a pořád zírala na jeho krásné tělo.
,,To jsem rád. Už jsem se lekl," pomalu mě pustil, ,,jsi brzy vzhůru. Proč ještě nespíš?"
„Nějak už se mi nechce. A co ty? Otec tě nutí brzo vstávat?" pousmála jsem se na něj.
„Dnes naštěstí ne, ale měl jsem dnes něco v plánu."
„Že by rande?" nekontrolovatelně ze mě vypadlo.
„Tak trochu," zarazila jsem se a nemohla uvěřit svým uším. Tak on má holku, „j-já. Emmo," začal trochu koktat a znervózněl.
„To je dobrý. Nemusíš nic říkat," zastavila jsem ho, „měla bych si jít dát sprchu," ukázala jsem prstem zpátky na schodiště, pousmála se na něj a rychle odešla.
Mělo mi být hned jasné, že tak sexy chlap bude mít ženskou, ale proč mi to tak vadí? Vždyť je starší než já. Dost Emmo. Tyhle myšlenky vyhoď z hlavy. Pokárala jsem sama sebe....
Když se konečně Ráchel vzbudila a pořádně probrala, vyrazily jsme na nákupy. Chtěla si z Londýna dovést pár věcí. Slovem pár myslela přibližně šest tašek s oblečením. Popravdě mě z té holky občas klepne.
„Nazdárek Emo," otočila jsem se a uviděla Davida s Johnem.
„Ahoj kluci. Co vy tady?"
„Dnes máme volno, tak malá pánská jízda," řekl John a při tom koukal na Ráchel.
„Vy se ještě neznáte. Davide a Johne, tohle je moje nejlepší kamarádka Ráchel."
„Moc mě těší, John," podíval se John na Davida, „nechtěli byste jít no. Třeba na dvojité rande?" zeptal se John a při tom pokukával po Ráchel.
„C-co?" vyhrkla jsem ze sebe.
„Já s tím problém nemám," pousmál se David, „co kdybychom šli do restaurace Iris??"
„Tam vaří fakt dobře."
„Pojď, Emmo," chytil mě David za ruku.
„Jdeme na jídlo," křičela Ráchel, až se kluci začali smát.
Všimla jsem si, jak si Ráchel s Johnem padli do oka. Celou cestu si povídali.
„Emmo, copak se děje, nepromluvila jsi ani slovo za celou cestu," zeptal se mě David.
„Jen jsem tak přemýšlela."
„O čem pak?"
„Týden v Londýně se krátí a já brzo odlétám domů," cítila jsem Davidův stisk.
„Nemysli teď na to. Užívej momentu."
Po necelé půl hodině jsme stáli před restaurací Iris. Na nic jsme nečekali a vešli dovnitř. Už při vstupu jsem ucítila krásnou vůni jídla.
„Já mám hlad," prohlásila Ráchel.
„Tak pojďte. Posadíme se, ať nám tu Ráchel neumře hlady," chytil ji John za ruku a vedl k jednomu ze stolů.
Po necelé hodině jsem jen zírala, jak si Ráchel rozumí s Johnem a tak jsme se nenápadně s Davidem vytratili a nechali je samotné. Byla jsem ráda, že si Ráchel s někým rozumí, i když to bude jen chvilková známost.
„Emmy," zastavil mě David a přistoupil blíž ke mně.
„Ano?" podívala jsem se do jeho krásných očí.
„Moc se mi líbíš," vyhrkl ze sebe a já začala kašlat. Nemohla jsem uvěřit co to právě řekl, „promiň muselo to ven. Víš. Už v ten první den, co jsem do tebe vrazil."
„Já vrazila do tebe!"
„To vážně? Tak já ti tady vylévám srdce a ty se semnou budeš hádat, kdo do koho vrazil?" dívala jsem se na něj a nevěděla co na to říct. Po chvilce se David začal smát a mě se ulevilo, „no, ale kde jsem to skončil," jeho hlas zvážněl, ,,jsi nádherná dívka, která má osobnost. Přitahuješ mě a každý den, každou chvíli na tebe musím myslet. Je mi jedno, že nejsi z Londýna. Udělám cokoliv, abychom spolu mohli být."
„Davide."
„Ne Emmo. Nemusíš nic říkat. Hlavně ne teď. Prosím jen přemýšlej o mých slovech," přikývla jsem.
Naše cesta mířila ke mně domů, kam mě David doprovodil. Celou cestu jsem přemýšlela nad jeho slovy a tím pádem mlčela.
...
S Davidem jsem se rozloučila u brány. Na rozloučenou jsem mu dala letmou pusu na rty a pomalu si to namířila ke vchodovým dveřím, ale v půli cestě jsem změnila směr. Namířila jsem si to k zahradnímu domku, ve kterém bydlel Daniel.
Sakra Emmo, co tě to napadá? zeptala jsem se svého já, ale nepřišla žádná odpověď.
Stála jsem u jeho dveří a odhodlávala se zaklepat. Třeba není doma, řekla jsme si nahlas.
„Ale jsem," cukla jsem sebou a moje srdce vynechala dobré tři údery.
„D-Danieli," vydechla jsem jeho jméno.
„Emmy, promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."
„O tom silně pochybuji," ušklíbla jsem se na něj.
„Dobře. Prokoukla jsi mě. Využil jsem situace a vybafl na tebe," mrknul na mě, „chceš jít dovnitř?" zeptal se mě po chvilce.
„Ne. Já. Nechci narušovat tvoje rande."
„Bohužel žádné nemám. Slečna mi dala košem."
„Cože?" podívala jsem se na něj udiveně.
„Pojď, nebudeme tady stát," naznačil mi, ať jdu dovnitř a já neváhala.Ukázal mi prstem, ať se posadím, „můžu ti něco nabídnout?"
„Máš tu džus?"
„Jistě. Jablečný," pousmál se na mě.
„Tak co ta mrcha, která ti dala kopačky,"
„Neřekl bych zrovna mrcha. Je to moc milá a pěkná dívka," zahleděl se mi do očí, postavil přede mě džus a posadil se ke mně, ,,bohužel mě ráno nenechala ani domluvit," dořekl větu a mé srdce opět vynechalo několik úderů, „já vím Emmy. Nehodí se to, ale já si nemůžu pomoct," jeho rty se přiblížily k těm mým a zapadly do sebe jako puzzlík. Celým mým tělem projela příjemná vlna vzrušení. Jeho ruce začaly putovat po mém těle a já nezaostávala.
V tu chvíli mi bylo jedno, že je o pět let starší než já.
Jeho ruce se zastavily u lemu mých kalhotek. Odlepil své rty a zadíval se mi do očí. Snažil se v nich číst, jestli to vážně chci a já mu dala jasný signál.__________________________________
☘️ Emma má blízko k Davidovi, ale pořád cítí, že to není ono.
☘️ Z jednoho rande se nakonec vyklube dvojité.
☘️ Emma nechápe proč šla k domku, kde bydlí Daniel a následně se mezi nimi něco odehrálo. Budou toho nakonec litovat?
ČTEŠ
Nezkrotná láska
RomanceVždycky jsem si myslela, že mám všechno. Milující mámu a úžasnou kamarádku. Vystačila jsem si bez otce, kterému jsem nestála ani za zavolání. Byl mi ukradený. Nepotřebovala jsem ho. Ale co se stane, když budu muset strávit týden v Londýně s Donem...