Nezkrotná láska

* 39. *

Po telefonátu s Donem, že mě vyzvedne doma, a mám se připravit, jsem dost znervozněl.

Vyšel jsem ze svého pokoje a šel rovnou dolů. V domě nikdo nebyl. Všichni se snažili nějak zaměstnat, než zjistíme, co je s Emm.

Ucítil jsem vibraci ve své levé kapse, vytáhl jsem mobil a viděl příchozí zprávu od Bena.

8:01 Promiň kámo, mám špatné zprávy. Mobil tvé holky byl aktivní jen do včerejška, do 15:30. Promiň nepomohl jsem. Ben

Zastrčil jsem mobil zpět do kapsy a měl chuť do něčeho praštit.
Beztak v tom má prsty ten hajzl. Řekl jsem nahlas.

,,O čem to mluvíš?"

,,Done," prudce jsem se otočil, ,,to, že tu není Emm. Může za to David. Ani bych se nedivil."

,,Máš pravdu," na jeho tváři jsem viděl smutek, ,,Emma je v nemocnici. Nevíme jak se to stalo, ale měla autonehodu. Pojď, pojedeme do nemocnice," rychle jsem ho následoval do auta, které stálo před domem.

Seděl jsem v autě, srdce mi bušilo jak o závod a měl jsem chuť toho parchanta zabít.
Podíval jsem se na Dona a viděl, že i v něm to vře. Auto řídil jak hovado, ale ani se mu nedivím, i já bych tak řídil.

,,Vědí to i ostatní?" promluvil jsem do ticha, které panovalo celou tu dobu.

,,Ano. Ostatní už nejspíš budou na místě," odpověděl mi, ,,sakra. Nemám kde zaparkovat," zanadaval.

,,Tam. Na konci je volné místo" ukázal jsem prstem na místo, které bylo ještě volné.

***

Vyběhli jsme z výtahu a namířili si to rovnou k sesterně.

,,Dobrý den, měli sem přivést mojí dceru, Emmu Lang."

,,Ano, zrovna ji převezli z operačního sálu na pokoj. Zbytek rodiny už tam je. Pokoj číslo 32, doktor za chvíli za vámi přijde."

,,Kde najdeme ten pokoj?"

,,Touhle chodbou, pak doleva a nakonci chodby," poděkovali jsme a vyrazili, kam sestřička ukazovala.

Pokoj nejde přehlédnout. Už u něj stala Dee a ostatní.

,,Sáro," oslovil Don svoji ženu, která se mu hned vrhla kolem krku.
Na všech šel vidět smutek a bezmocnost. Jen já byl plný strachu ze ztráty milované osoby a zároveň ve mě koloval hněv.

,,Langovi?"

,,A-ano?" vykoktala ze sebe teta.

,,Jmenuji se Hastings a jsem doktor slečny Lang. Slečnu sem přivezli s krvácením do dutiny břišní a mnohočetnou zlomeninou pravé ruky. Krvácení jsme zastavili a ruku dali do sádry. Řidič auta je na tom lépe."

,,Ten nás nezajímá," vyjekl jsem ze sebe, ,,omlouvám se."

,,V pořádku. Slečna Lang ještě spí, ale můžete za ní. Teď mě omluvte."

,,Pane doktore?" zastavil jsem ho, ,,řekněte mi kde leží řidič auta?"

,,Nejspíš bych neměl, ale leží na pokoji číslo 20."

,,Děkuji."
Vrátil jsem se zpět k ostatním. Domlouvali se, kdo vše půjde k Emm do pokoje. Souhlasil jsem s tím, že tam nejdřív půjdou její rodiče, Rachel a paní Hannah.
Já se mezitím chtěl vytratit a najít si toho bastarda.

,,Alexi?" zastavila mě Dee, ,,kam jdeš?"

,,Potřebuji se projít," odsekl jsem ji.

,,Dobře, ale neudělej žádnou chybu. Víš, že jsi v podmínce a zároveň myslí na Emmu," přikývl jsem a hned začal hledat jeho pokoj.

Netrvalo dlouho a já už stál před pokojem číslo 20. Doufal jsem, že na pokoji bude sám a já si s ním budu moct vyřídit účty.

Lehce jsem zaklepal a rovnou vešel dovnitř.

,,Cože, ty?" přivítal mě s těmito slovy.

,,Koho si čekal, Emmu?"

,,Však ona za mnou přijde," jeho pomlácený obličej zdobil samolibý úsměv.

,,Ta už k tobě nikdy nepřijde, o to se postarám."

,,Nebuď směšný. Proč si myslíš, že seděla v mém autě?" nechápavě jsem na něj zíral, ,,uvědomila si, že ji mohu dát víc než ty. Chtěla, abych ji vyzvedl a odvezl pryč od tebe."

,,Ty lžeš," vřelo to ve mě čím dál tím víc.

,,Než jsme vyrazili, pěkně jsme pokřtili zadní sedadla mého auta. Tak divokou jsem ji ještě nezažil," po těchto slovech jsem to nevydržel a drapl ho pod krkem. Bylo mi jedno, že by mě za to mohl zase žalovat, ,,co si myslíš, že děláš?" zachraptěl.

,,Ještě jednou se k ní přiblížíš, tak ti zlámu všechny kosti v těle," pak jsem ho pustil a opustil místnost.
Měl jsem mu rozbít tu hubu, ale kvůli Emm to neudělám.

Vrátil jsem se zpět k pokoji, kde ležela moje láska a vysloužil jsem si jeden nepříjemný pohled Dee, ale já musel vidět toho bastarda, který vyvázl jen se šrámy, zatím co Emm má několik zlomenin ruky a krvácela do břicha. Sakra, měl jsem mu něco udělat. Zanadával jsem si v hlavě.

,,Alexi?" vyrušil mě hlas tety. Zvedl jsem pohled a uviděl uplakanou ženu, která nadevše miluje dívku, která tam leží. Nezáleží ji na tom, že není její biologická máma. I přesto vše ji miluje, ,,Emma se probrala a ptala se po tobě. Běž za ní. My tě tu zatím počkáme."

,,Ne," promnul jsem si ruce, ,,jeďte domů. Já tu s ní budu tak dlouho, dokud budu moct. Pak přijedu," hned na to jsem zaklepal a vešel k ní do pokoje.

Ležela na posteli. Všude samé přístroje a hadičky. Kdybych mohl, vyměnil bych si to s ní.

,,Zlobilko," pošeptal jsem v místnosti.

,,Alexi," v tu chvíli se jí nahrnuli do očí slzy. Nechtěl jsem aby plakala. Nemohl jsem vidět její bolest.
Nikdy už nedovolím, aby byla takto smutná.

,,Neplakej lásko," přistoupil jsem k její posteli a začal ji utírat slzy, ,,měl jsem strach. C-co se stalo," vím, že je brzo, ale musel jsem se zeptat.

,,Byla jsem blbá. Přišla mi zpráva a pod ní jsi byl podepsaný ty. Když jsem dorazila na místo kde jsi se chtěl setkat, přišel tam David a pak už si jen pamatuji jak jsem se probrala v jeho autě a někam jsme jeli. Snažila jsem se mu vysvětlit, že dělá blbost a ať zastaví, ale ne. Musela jsem to udělat. Byla to jediná možnost."

,,Co udělat?" zeptal jsem se jí a chytil ji za ruku.

,,Strhnout volant. Prala jsem se s ním o něj a přitom myslela na to, že už tě nikdy neuvidím," pokojem se začal nést její pláč.

,,Emm," vydechl jsem její jméno, ,,neplakej, žiješ a to je důležité. Postarám se o to, aby ten bastard za vše zaplatil."

_________________________

☘️ Emma je v nemocnici po autonehodě.
☘️ Alex se to snaží rozdychat a rozhovor s Davidem přileje olej do ohně. Uvěří jeho kecům? Překoná tohle všechno láska mezi Alexem a Emmou?