Nezkrotná láska

* 28. *

Stálá jsem v koupelně před zrcadlem a prohlížela se. Před pár týdny jsem měla kruhy pod očima, shodila několik kilo a šlo to na mě dost znát, ale výlet s Alexem a nejen to, ale i příjemné věci kolem, mě daly zase dopořádku. Už jsem se cítila lépe, a i když mě občas navštívil pocit bezcennost, stačilo strávit čas se svou rodinou a bylo mi hned lépe.

No nic Emmo, víc na sobě nevykoukáš, promluvila jsem na sebe do zrcadla, pousmála se a vrátila se do svého pokoje, kde už byla Dee.

,,Dee?" promluvila jsem na ni a ona se slzami v očích se na mě podívala. Na nic jsem nečekala, přisedla si k ní a objala, ,,já vím," zašeptala jsem. Přesně jsem věděla proč pláče.

,,Ona mi chybí," zavzlykala mi do ramene.

,,Věř, že každému, ale musíš být silná. Tvoje máma by nechtěla, abys plakala. Chtěla by, abych konečně začla žít, abys byla oporou pro svého bratra. Vím, že to boli."

,,Co když na ni zapomenu? Co když zapomenu její hlas?" podívala se na mě uplakanýma očima.

,,Nezapomeneš a víš proč?" zakroutila hlavou, ,,protože tu navždy zůstane s tebou. V tvém srdci. A pokud budeš mít pocit, že na ni zapomínáš, stačí když mi to řekneš a spolu ti ji připomeneme. Souhlasíš?" pohladila jsem ji po tváři.

,,Děkuji," utřela si tváře, které měla mokré od slz.

,,Chce se ti spát?"

,,Ani moc ne a tobě?" podívala se na mě.

,,Docela jsem unavená, ale nepadlo mě, mohla bys mi nakreslit tady ten obrázek prosím?" natáhla jsem se ke stolu a podala ji obrázek, který tam ležel.

„Ten obrázek je dost těžkej to nezvládnu."

„Určitě to zvládneš Dee," usmála jsem se na ni, ,,máš času kolik jen budeš potřebovat. Já se už půjdu natáhnout jsem dost unavena.

***

Ráno jsem se probudila ani nevím jak. Budík mi nezvonil a Dee ještě spala.
Pomalu jsem se vyplýžila z pokoje a šla rovnou dolů do kuchyně.

Už na chodbě šla cítit příjemná vůně, která mě lákala víc a víc.

,,Dobré ráno mami," pozdravila jsem ji hned, co jsem ji uviděla.

„Drahoušku, ty už jsi vzhůru?" podívala se na mě máma.

,,Bohužel ano, ale to nevadí. Mami, děje se něco? Přijdeš mi smutná," její výraz mluvil za vše. Takhle jsem ji naposledy viděla, když od nás odešel její bývalý přítel.

,,To nic není. Jen jsem mluvila s tvým tátou. Bude se muset vrátit do Londýna," tak to mámu trápí.

,,Kdy chce odjet?"

,,On sám ještě neví, ale brzo. Na stole je nachystana snídaně. Dej si. Já bohužel musím do práce.," rozloučila se semnou a hned vyrazila.

Neodolala jsem vůni jídla, které připravila máma, a tak jsem se s chutí do něj pustila.

„Hm. Zlobilka už je vzhůru," ozval se Alexův hlas ve dveřích.

,,To si mě s někým pleteš. Já jsem naprostý anděl," mrkla jsem jeho směrem. Po chvilce jsem cítila jeho dech na mém krku.

,,Jsi roztomilá zlobilka," pošeptal a já ucítila jak se jeho tělo dotýká toho mého, ,,promiň. Vezmu si tu dobrotu," natáhl se pro teplý croassan a přisedl si vedle mě. Sičák jeden, pomyslela jsem si a věnovala mu zamračený výraz.