* 23. *

162 7 4
                                    

Už se stmívalo když jsme dojeli na místo, které by se mohlo líbit i Emm. Pomalu jsem zaparkoval a podíval se na ni. Spala.

,,Emmy?" položil jsem ruku na její nohu, ,,Emm, vstávej," pohladil jsem ji a ona otevřela oči. Vypadala krásně rozespale.

,,Co se děje? Už jsme na místě?" rozhlížela se kolem.

,,Už ano," pousmál jsem se na ni a naznačil, ať vystoupí. Poslechla a z auta vylezla, ,,tady jsem jednu dobu byl pořád. Chtěl jsem být daleko od města, které jsem měl prakticky pod sebou," ukázal jsem rukou pod nás, kde svítilo město, ve kterém žije.

,,To je nádhera," otočila se mým směrem, ,,čí je ta chata?"

,,Když ti to řeknu, neřekneš to nikomu?" souhlasila s podmínkou, ,,koupil jsem si ji. Před pár roky jsem si ji koupil od bratrance, který se jí chtěl zbavit."

,,To tu někoho zabili, že se jí chtěl zbavit?" ušklíbla se na mě.

,,Popravdě se tu odehrál jeden rozchod a bratranec to snášel špatně. Chtěl se pokusit o sebevraždu, ale naštěstí jsem zasáhl včas," přistoupila ke mně s úsměvem na rtech.

,,Jsi skvělý, Alexi," vyšlo nečekaně z jejích úst, ,,ukážeš mi to tu?"

,,Rád, ale není to žádný palác," mrkl jsem na ni, chytil ji za ruku a vedl dovnitř do chaty.

Jen co se otevřeli dveře, Emm byla v šoku.

,,To, že není žádný palác? Je to tu krásné," usmívala se od ucha k uchu.

,,Máš hlad? Můžu něco uvařit," nabídl jsem ji a viděl jsem na jejím obličeji překvapený výraz.

,,Ty umíš vařit?"

,,Nejsem mistr kuchař, ale něco zvládnu," pořád jsem ji držel za ruku a tak jsem ji zatáhl do kuchyně. Ukázal jsem ji prsten, že si má sednout. Postavil jsem před ní skleničku s jablečným džusem, který má tak ráda a ona mi věnovala jeden ze svých úsměvu.

Při své snaze něco uvařit jsem sledoval Emm a všímal jsem si, že ze mě nespustí oči. Uvnitř mě mi to dělalo dobře. Záleželo mi na ní víc než si myslí. Sám jsem nechápal proč. Co je na ní také, že se v její přítomnosti cítím dobře. Že zapomínám na to, co jsem udělal. Na to, za co pykám.

***

Emma

Seděli jsme venku a koukali na hvězdy. Bylo příjemné vypnout a užívat si prostředí kolem nás.
Nevím, jak poděkuje Alexovi za to, že mě unesl z domu plném lidí, kteří se na mě soucitně koukali a pořád dokola se mě psali jak se cítím. Tohle je to, co jsem nutně potřebovala.

,,Na co myslíš?" promluvil do ticha, které tu bylo.

,,Užívám si toto místo. Je to tu úžasné. Ten výhled je boží. Sice nás sousedi smiřují, ale aspoň je to vtipné."

,,Omlouvám se za ně. Nikdy jsem tu holku nepřivedl, tak jsou asi zvědaví."

,,Nikdy? Žádnou?" koukala jsem na něj vyjeveně.

,,Nikdy," podíval se na nebe plné hvězd, ,,žádná nebyla jako ty Emm. Chodil jsem s holkama podobnými Vanesse a popravdě ani nevím proč. Nikdy jsem žádné z nich nerozuměl. Řešili jen kalorie, sacharidy a mě to popravdě lezlo na nervy."

,,Proč jsi s nimi tedy chodil?"

,,Asi jsem nechtěl být sám. A taky jsem nepotkal tu pravou," podíval se na mě a jeho oči říkali, jak je smutný.

,,Trochu se ochladilo,"snažila jsem se změnit tema.

,,Trošku. Donesu ti deku," chystal se vstát, ale já ho zastavila. Poposedla jsem si k němu blíž a zavrtala se k němu. On na nic nečekal a své ruce obmotal kolem mě, ,,myslíš, že ti nebude zima?" zašeptal do mých vlasů.

,,Nevím, ale chci být v tvé náručí," ucítila jsem jeho stisk, který mi byl dost příjemný.

Seděli jsme tam ještě dobrou hodinu než jsme se odebrali dovnitř spát.
Ze začátku jsem vůbec nemohla usnout. Když jsem zavřela oči, viděla jsem před sebou Alexe, jak vchází do mého pokoje a říká, ať se sbalim. Pořád se mi ta situace přehrávala a já měla úsměv na rtech od ucha k uchu.

Ráno mě probudily paprsky, které mě za šimraly v obličeji. Vstala jsem z postele odpočinutá a plná síly. Takhle jsem se už dlouho nevyspala.
Jako první jsem zalezla do koupelny, kde jsem se opláchla, zkontrolovala svůj obličej a vyrazila do kuchyně. Chtěla jsem překvapit Alexe nějakou dobrou snídani, ale jen co jsem vešla dovnitř byla jsem mile překvapena.

,,Ty už jsi vzhůru?" vylezlo že mě jako první.

,,Ranní ptáček, dál doskáče. Posaď se a nasnídej se. Dnes máme důležitý program," usmíval se na mě.

,,Jaký?" sedla jsem si k talíři s těmito slovy.

,,Půjdeme do lesa. Procházka nám prospěje."

,,Do leda? Tam nejdu," viděla jsem jak na mě Alex kouká nechápavě, ,,nikdy jsi neviděl žádný horor? Takhle přesně začínají. Pak se v lese objeví chlap s motorovkou a bude po nás.

,,Ty jsi blazinek," začal se nahlas smát, ,,neboj slibuji ti, že žádného chlapa s motrovkou nepotkáme."

,,Jseš si jistej?" podívala jsem se na něj a viděla, jak mu opět cukají koutky.

,,Najez se, ať můžeme vyrazit. Já si odskočím do koupelny," položil přede mně talíř s jídlem a odešel.
Vše, co mi nachystal jsem podstivě snědla a když už jsem byla nucena jít do lesa, kde možná číhá nebezpečí v podobě chlapka s motorovkou, šla jsem se připravit. Vešla jsem do pokoje, kde na zemi ležela moje malá cestovní taška, ze které jsem vytáhla triko, mikinu a kalhoty.
Hm, asi dobrý, řekla jsem si a namířila jsem si to k pokoji Alexe. Zaklepala jsem a vešla.

,,Alexi? Jsem připravena," moje oči se zastavili na postavě, která stála uprostřed místnosti, ,,A-Alexi?"

____________________________________

☘️ Emmě se libilo místo kam ji Alex vzal. Byla nadšená.
☘️ Večerní přitulení Emmy mohlo něco v těch dvou zanechat.
☘️ Co to Emm mohla vidět, když vešla do Alexova pokoje?

Nezkrotná láskaKde žijí příběhy. Začni objevovat