Accio příběh! (HP pisatelská soutěž)

Pansy (Mischeff)

„Draco, okamžitě zvedni ten svůj pěknej zadek a začni něco dělat," přikázala zmijozelka svému spolužákovi, bývalé lásce a kamarádovi. Ano, byl to její kamarád, kterého měla opravdu ráda. On se ale změnil. Za poslední dva roky to už ani nebyl on.

Začalo to v době, kdy byl jeho otec uvězněn v Azkabanu a Voldemort, aby se rodině Malfoyových pomstil, dal Dracovi úkol. Zabít Brumbála. Naštěstí se mu to nepovedlo, protože ho předběhl Severus Snape.

Po Brumbálově smrti šly už věci až moc rychle. Voldemort se nastěhoval k Dracovi domů, což mu na náladě asi nepřidalo, i když měl zpět svého otce. V novém školním roce, jejich 7. ročníku, se stal Snape ředitelem a přivedl s sebou nové profesory. Alecta a Amycus Carrowovi, sourozenci a oba dva zapřisáhlí smrtijedi.

No a pak tu byla ta věc s Potterem. Nebylo divu, že se na začátku roku neukázal. Nečekalo by ho tu nic dobrého. Nikdo ovšem netušil, kde je a co tam dělá. Až na tu malou chvíli, kdy ho dovedli spolu s jeho kamarádíčky na Malfoy Manor. Nakonec se jim podařilo utéct a hodně tomu přispělo to, že ho Draco nepoznal. Nedokázal jim na sto procent říct, zda je to opravdu Potter. Takhle se to aspoň říkalo, ale Pansy věděla svoje.

„Je to naprosto k ničemu Pans. Zbytečná věc. Nechápu, jak vám mohl zadat takový úkol a už vůbec nechápu, proč sis k tomu vybrala mě," zabručel blonďák naštvaně a ani se nesnažil skrývat pohrdání nad celou touhle věcí.

Měl pravdu. Taky jí ten úkol přišel hloupý, ale co měla dělat? Snažila se ho splnit a získat body navíc. Jako správná a pilná studentka byla vybrána do pokročilého kurzu Přeměňování. Když to zjistila, byla nadšená, ale jen do doby, kdy do třídy vešel jejich profesor. Merlin ví, proč se Severus Snape rozhodl vynechat Minervu McGonagallovou, která Přeměňování vyučovala a k výuce kurzu, pro ty nejlepší, vybral Amucuse Carrowa, který o něm nevěděl nic a podle toho to vypadalo.

„Vymyslete kouzlo a naučte ho svého spolužáka ze stejného ročníku." Zadal jim úkol hned na začátku první hodiny a dál se o ně nezajímal.

Vybrat toho spolužáka, byla ta lehčí část. Draco byl pro Pansy jasná volba. Byl smutný. Od incidentu na Manoru ještě víc, jak předtím a ona ho chtěla rozveselit. Snad se jí to povede.

„Máš pravdu," přikývla „ale dostala jsem tenhle úkol a chci ho splnit co nejlépe. Mohl bys to pro mě PROSÍM udělat?" požádala, ale z jejích úst prosba stejně zněla jako rozkaz.

Draco ji chvíli pozoroval, v očích stejný nezájem, jako když přišel. Nakonec ale protočil oči, krátce přikývnul a postavil se naproti své spolužačce. Došlo mu totiž, že Pansy Parkinsonová je až moc paličatá a když si něco usmyslí, tak toho vždy dosáhne, za použití jakýchkoliv prostředků.

Zmijozelka radostně poskočila. Věděla, že pohledný spolužák vyslyší její prosby, ale ani si netroufla doufat v takovou rychlost. „Výborně. Tak si sundej kravatu," přikázala, zatímco si přes krk přetahovala svoji vlastní.

„Počkej, počkej!" Zastavil ji. „Nejdřív mi řekni, o co půjde."

„Ale Dracooo, nebuď tak netrpělivý. Bude se ti to líbit, uvidíš." Mrkla na něj, ale Draco nehodlal provozovat kouzla o kterých nic nevěděl, takže si založil ruce na prsou, zašklebil se a vyčkávavě nadzvedl jedno obočí.

„No dobře," povzdychla si. „ale mohla to být legrace." Rychle zrušila mezeru mezi nimi a začala Dracovi šeptat do ucha předpokládaný výsledek kouzla, které vymyslela. Ten se i přes svoji špatnou náladu zasmál.

„Tohle mohlo napadnout vážně jen tebe." Kroutil pobaveně hlavou. „Myslíš, že to Carrowovi bude stačit?"

„Tomu je to jedno prosím tě." Mávla rukou. „Když už se ale ptáš, tak podle mě je to kouzlo originální a mohlo by hodně lidem pomoct." Její rozzářená tvář se začala měnit na zachmuřenou, našpulila rty a naštvaně se od Draca odvrátila, když slyšela jeho smích.