Démonův drak ✔️

45. Kapitola

Po pár dalších minutách odpočinku jsem se rozhodli vrátit se na párty. Zůstali jsme v našich pravých podobách a procházeli se po párty v těsné blízkosti. Někteří na nás pohlíželi s dovtípenými pohledy, jasně říkajícími: my víme, co jste dělali. Po té aréně to divákům muselo být jasné. Dokonce jsme se k ní i vrátili a Luci získal zpátky své oblíbené tričko, které mu majitel zachránil ze spárů jeho nových fanynek. 

Nechtěli jsme se tam ale už zdržovat a hledali jsme Akiruse a Xareesh, abychom se s nimi rozloučili. Jak jsme se prodírali davem, občas jsem si všimla nějaké šmátravé ruky, zkoumající Luciho hrudník a břišní svaly. Luci to naprosto ignoroval, ale mě to sralo. Jeden by řekl, že by si to Luci měl užívat, takovou slávu, ale opravdu se mi zdálo, že mu to bylo jedno. Byla jsem za to vděčná, protože by to jinak podněcovalo můj vztek ještě víc. Nejvíc mě ale vytočilo, když jedna z rukou zajela až k jeho rozkroku. Rychle jsem po ní chňapla zuby. Ty jsem na její majitelku i pořádně se zasyčením vycenila. Ona vyděšeně ucukla a držela si ruku u těla. Nenáviděla jsem se za to. Nechápala jsem, proč jsem cítila takovou žárlivost, ale nedokázala jsem ji kontrolovat. Podle Luciho úsměvu to ale jemu nejspíš dělalo dobře.

„Přestaň se usmívat! Tohle není vtipné!" vyjela jsem zlostně i na něho.

„Není to tak dlouho, co jsme byli v opačné situaci. Vzpomínáš?" zeptal se mě, ale jeho úsměv nepolevoval. To myslel ten sen, kdy jsem si do postele přivedla vlkodlaky? Jiná situace, kdy by až tak žárlil mě nenapadala. Nebo pak ještě dneska s alfou.

„Myslíš ty vlkodlaky?" zeptala jsem se ho nejistě. On přikývl.

„To byl ale sen Luci! To se nedá srovnávat," zavrčela jsem na něj vztekle.

„Aspoň víš, jak jsem se cítil."

Já si nesouhlasně odfrkla a věnovala jsem smrtící pohled další majitelce jiné ruky. Měla jsem chuť Luciho přehodit přes záda a odnést ho! Na mých zádech by se k němu nikdo nedostal!

„Neměl by ses tomu alespoň trochu bránit? Vždyť máš se mnou pouto!" opět jsem protestovala. On se zase zasmál.

„Ne, protože ať nad tím přemýšlím, jak chci, přijde mi nanejvýš zajímavé, že i přes to, že ty se mnou pouto nemáš, tak neskutečně žárlíš," odpověděl mi a zastavil se. Upřel na mě pohled.

„Řekni Aerwyn, jak jen je to možné?" zeptal se šibalsky a zvědavě mě zkoumal. Já ho začala propichovat pohledem. Nejspíš to bylo i tím, že jsem na to neměla co říct. Luci udělal krok blíž ke mně. Pozvedl ruku a vrškem prstů mi přejel po čelisti.

„Možná by jen stačilo si to přiznat Aerwyn," pokoušel mě. Ihned jsem cukla hlavou, abych se dostala z jeho dotyku a zatřásla jsem jí, abych vyklepala veškeré myšlenky, které mi do hlavy zrovna nasadil. Věděla jsem, že má pravdu. Věděla jsem, že kdybych se nad tím pořádně zamyslela, přišla bych na nechtěnou věc a byla by šance, že by se i u mě v tu chvíli objevilo pouto. Nic takového jsem ještě nemohla dovolit. Nesměla jsem nad tím přemýšlet. Vyrazila jsem hned dál na cestu a ani jsem nečekala, jestli se Luci připojí. Srdce mi bušilo jak o závod. Proč? Doufám, že nebylo příliš pozdě.

Panikařila jsem a prorážela si cestu skrze dav. Neohlížela jsem se. Musela jsem svůj pohled udržet mimo Luciho, abych svou mysl znovu dostala pod kontrolu. Nechtěla jsem si přiznat, že bych k němu taky něco cítila. Ještě jsem pouto nechtěla.

Nakonec se mi podařilo najít Akiruse. V jaké pozici jsem ho našla, mi ale doslova vyrazilo dech. Měl akorát sex s jinou sukubou a to v pozici, o které jsem si ani nemyslela, že je pro sex možná. Rychle jsem se otočila, abych toho nemusela být svědkem ani o vteřinu déle. Tak to vypadalo, že na Maki už zapomněl nebo se rozešli nadobro. Zjistila jsem, že se Luci opravdu držel za mnou a pobaveně mě teď sledoval. Jemu to nepřišlo ani trochu divné! A to viděl svého vlastního bratra! A stejně to s ním nic neudělalo.

„Chtěla by si jí taky zkusit?" zeptal se mě Luci vesele. Byla jsem si jistá, že mluvil o té pozici. Vytřeštila jsem na něho oči.

„Víš, že to je tvůj bratr? To ti to nevadí?" zeptala jsem se ho v šoku. On znovu pohlédnul na scénu. Všimla jsem si jeho obdivu pro svého bratra. Jen nezaujatě pokrčil rameny na můj dotaz.

„Kdyby si vyrůstala tam kde já, tak ti to taky přijde normální," zazněla jeho obhajoba. Vzpomněla jsem si na své vlastní dětství. Nevědomky jsem musela sklopit hlavu, protože jsem ucítila Luciho ruku, která ji opět pozvedla. Luci teď znovu stál v mé těsné blízkosti. Měl velmi lítostný pohled. Musel si uvědomit, co tím způsobil.

„Pojďme domu Aerwyn. Těm dvěma napíšu zprávu," navrhl se soucitem. Já přikývla.

„Jen ještě udělám menší zastávku," řekl a začal mě vést pryč. Udělalo mi radost, když jsem si všimla, že tentokrát odhazoval stranou veškeré šmátravé ruce. Zašel až k dodávce s pitím a vzal pro nás dva panáky. Pro každého jeden. On měl ale tentokrát ten s růžovou tekutinou. Nechystal se to ale hned vypít.