Démonův drak ✔️

105. Kapitola

„Dávej si na ně pozor," strachovala jsem se. Věnoval mi sladký úsměv a náhle se propadl do země. Překvapilo mě to. Takový odchod jsem nečekala. Takže se opravdu uměl teleportovat? Celé to moc nedávalo smysl. Všechno ohledně dneška. Ať už teleportování, nebo i to, že dokázal zranit draka. Opravdu to nemohl být démon, ale co byl tedy zač? Musela jsem se ho na to později zeptat.

Tentokrát už jsem opravdu zůstala doma a uvelebila se na gauči před televizí. Pustila jsem si film a na zbytek dne už nic jiného neplánovala.

Už se pomaličku schylovalo k večeru, když se vrátil i Luci. Dokonce i zazvonil. Nechápala jsem, proč se tímhle obtěžoval, když se ke mně mohl jednoduše teleportovat, ale možná mě jen nechtěl vyděsit. Jak jsem mu otevřela, vrátila jsem se zpátky na gauč, abych dokoukala svůj rozkoukaný film. Luci se připojil ke mně. Moc už z filmu neměl, když neznal začátek, nicméně stejně se mi zdálo, že na film ani nekouká a místo toho celou dobu sleduje mě.

Vlastně bylo zajímavé zároveň sledovat i jeho. Ne přímo pohledem, jen vnímat, co vůbec vyvádí. Začalo to tím, že si na gauč sedl až příliš blízko mě. Sledování filmu mu vydrželo sotva dvě minuty, než mě začal lehce hladit po rameni. Hlavou se přisunul blíž a na rameno mě políbil, zatímco mě jednou rukou objal, aby si mě k sobě mohl přitisknout ještě silněji. Celý se ke mně přitulil a druhou rukou si pomalu zapletl prsty s těmi mými. Kdyby se mi to nelíbilo, měla jsem čas kdykoliv ucuknout, ale líbila se mi jeho náklonnost a všechny ty doteky. Nebo spíše mému tělu. Sama jsem si opřela hlavu o jeho a dál sledovala svůj film. Už stejně pomalu končil.

Zdálo se, že to Luci respektoval a nic víc si nedovoloval.

Po filmu jsme se přesunuli do postele. Tedy alespoň já. Už jsem toho za celý den měla dost a bála jsem se, že pokud brzy nezapadnu do postele, tak se stane ještě něco dalšího. A přesně jak jsem čekala, Luci mě následoval. Tentokrát už jsem se vykašlala na nějaké spodní prádlo a rozhodla se spát tak, jak jsem byla zvyklá a to nahá.

Samozřejmě mi neunikl Luciho zaujatý pohled. Rozhodně proti tomu neprotestoval. Také ze sebe vše shodil a vrhl se za mnou. Láskyplně se ke mně přitulil a velmi spokojeně mi zapředl přímo do ucha. Mohla jsem cítit naprosto všechno. Celé jeho hřejivé tělo. Jak byl dostatečně uvelebený, šeptem mi popřál dobrou noc. I přes to, že mé tělo protestovalo, tak jsem byla ráda, že se to k ničemu dalšímu neschýlilo. Dokázala jsem si ale takovéhle společné spaní a sledování filmů představit daleko častěji.

Přišlo mi zajímavé, kam až se naše přátelství stihlo vyšplhat během jediného dne. Obrovskou zásluhou toho mělo mé vlastní tělo, které z nepochopitelného důvodu tak moc lačnělo po démonově těle a naprosto vyvádělo při každém doteku. Nebylo možné, že mě nějak začaroval?

Před spaním jsem měla chuť ještě začít nějakou konverzaci s Lucim, aby se mi vysvětlila spousta věcí ze dneška. Až příliš mnoho toho nedávalo smysl. Třeba to, proč se může teleportovat a jakto, že dokáže zranit draky. Chtěla jsem vědět, co je zač. Kdykoliv jsem se ale chtěla zeptat, jednoduše jsem se neodvážila. Něco mi nedalo. Jako kdybych z něčeho měla strach. Můj instinkt mě zarazil pokaždé, když jsem chtěla vyslovit svůj dotaz. Možná bude lepší s tím ještě počkat.

Chvíli mi trvalo, než se mi podařilo usnout. Dělalo to to jeho tělo. Nebo spíše mé vlastní tělo, které se nedokázalo smířit s tím, že se už oba chystáme spát, aniž bychom si ještě předtím dali druhé kolo v sexu. Zvlášť, když mi byl tak blízko, jeho kůže byla tak příjemná a jeho tělo mě krásně zahřívalo. Musela jsem se dost přemáhat, abych zaháněla všechny ty nemravné myšlenky, ale nakonec se to povedlo a po chvilce už jsem chrupkala.

Poznámky autora: Dneska jen kraťoučká. Bohužel kapitoly nešly rozdělit líp.