Kik messenger [Harry Styles]

7. Část

já : Protože se mi začínáš líbit, ale to je přesně opak toho co já chci.

Harry Styles : A to je špatný?

já : Ty to vážně nechápeš-.-

Harry Styles : Nechápu co, Nathalie? Řekni mi prosím tě co nechápu, abych to pochopil.

já : Nemůžeš se mi líbit, nemůžu. Nechci

Harry Styles : Proč? 

já : S tebou to nemá konce-.-

Harry Styles : Začínám se ti líbit, ty říkáš, že to je špatný. Proč? Nemáš mě ráda, protože mě neznáš v tom je ten problém.

já : Ne, nemám tě ráda, protože jsi sobecký, alkoholik, který má každou noc v posteli jinou.

Harry Styles : Ne, nemám. Alkohol jsem neměl nejméně tři týdny a ne, nejsem sobecký. Zeptej se kohokoliv, kdo mě zná ti to potvrdí. 

já : Já tě ale neznám

Harry Styles : Neznáš mě a říkáš o mně, tydle věci. Ted říkáš, že o mně nemůžeš říct nic hezkého, protože mě neznáš. To nechápu

já : Musím jít, měj se

Harry mi poté už neodepsal a já jsem zamkla mobil a dala si ho na noční stolek. Možná měl pravdu, neznám ho,ale říkám o něm tydle hnusný věci, ale když po mě chce at o něm řeknu něco hezkého, vymluvím se na to, že ho neznám. Ale je tu problém, já ho znát  ani nechci. Přála bych si všechno vrátit na ten den, kdy mi napsal. Neodepsala bych mu.

***

Uběhli dva dny od toho co jsme si nepsali s Harrym. Naše dohoda zvaná tři dny, byla pryč a já už neměla vlastně ani důvod si s ním psát.

Bylo úterý, úterý půl desáté ráno a já seděla na hodině fyziky a snažila se vnímat co říká profesor Brown. Snažila jsem se ho vnímat, ale nevnímala. Nebavilo mě to, což nechápu. Dá se říct, že mě fyzika bavila. Už ani v pondělí mě nebavila, nevím co se semnou děje. 

Sledovala jsem mouchu, která se snažila skrz okno dostat ven, ale nedařilo se jí to. Připomínalo mi to mě, snažím se dostat ven ze světa, kde 'znám' Harryho Stylese, ale nedaří se mi to. Vážně semnou něco je, srovnávám svůj život se životem mouchy.

Z mého pozorování mouchy mě vyrušila moje kamarádka Kiara, která seděla vedle mě. Drkla do mě loktem a já se na ní podívala. ,,Eh, co?" Řekla jsem a dívala se kolem sebe.  Většina třídy se na mě dívala a do toho i profesor Brown. ,,Omlouvám se, nevnímala jsem." Podívala jsem se na profesora a on zakroutil hlavou a svoje ruce skřížil na prsa.

,,Ptal jsem se vás, slečno Brooke. Co to je tuhé těleso?"  Zeptal se mě a já polkla, úplně mi to vypadlo z hlavy. Veděla jsem to, já vím, že veděla. Chvíli jsem neodpovídala a poté jsem zakroutila hlavou ,,Nevím." Řekla jsem potichu a on se na mě nechápavě podíval. ,,Ideální těleso, jehož tvar ani objem se účinkem libovolně velkých sil nemění, slečno." Řekl možná i naštvaným tonem a šel k tabuli. Začal něco psát a já si to opisovala. 

,,Jsi v pořádku?" Zeptala se mě Kiara a já pokrčila rameny. ,,Já nevím." Zakroutila jsem hlavou a povzdychla si. Po hodině jsem si balila věci a ve třídě jsem byla jen já a pan profesor. ,,Mohu s vámi na chvíli mluvit,slečno Brooke?" Zeptal se mě a já si dala tašku přes rameno a šla jsem ke katedře. ,,Jo, klidně." Řekla jsem mu a on se podíval do svého sešitu. A z něj vytáhl papír. ,,Jak si nejspíš pamatujete, včera jsme psali test." Díval se do papíru a já nechápavě řekla ,,Ano?"