Kik messenger [Harry Styles]

8. Část

Probudily mě hlasy, které vedli z obýváku. Unaveně jsem se otočila na bok a snažila se je ignorovat a zase usnout, jenže to nešlo. Zvedla jsem se a šla jsem chodbou k obýváku, bylo rozsvíceno. Jak jsem uslyšela táty naštvaný hlas,došlo mi co se děje. Hádali se, zase. A tentokrát to nebylo jen takové to hádání, bylo to velké hádání. Chěla jsem tam jít,ale bála jsem se, že vše zhorším. Místo toho jsem udělala krok zpátky, otočila jsem se a zavřela dveře do pokoje.

Lehla jsem si do postele a snažila se spát, nešlo to. Mohlo uběhnout tak půl hodiny a už jsem rodiče neslyšela. Slyšela jsem bouchnutí a poté už nic.Věděla jsem, že mámě táta neublížil,ale bála jsem se. 

Natáhla jsem se pro telefon. Jas, který z telefonu vycházel mě osvítil a mě začali bolet oči. Snížila jsem jas a podívala se na hodiny. Čtvrt na tři a pět minut, rozhodla jsem se napsat Harrymu. U nich je stejně nějak odpoledne, ne?

já : Harry?

Harry Styles : Není u vás kolem páté ráno? Co je? Proč nespíš?

já : Čtvrt na čtyři, nemůžu usnout

Harry Styles : Stalo se něco?

já : Ne, asi ne

Harry Styles : Asi?

já : No rodiče se hádali

Harry Styles : To se stává všude, neboj

já : Ne kolem třetí ráno

Harry Styles : Slyšela jsi kvůli čemu se hádají?

já : Ne

Harry Styles : Tak si s nima zkus zítra promluvit, nebo nějak tak

já : Dobře

Harry Styles : Teď běž spát,dobře?

já : Neusnu

Harry Styles : Zítra tě čeká velký den, Nathalie

já : Proč?

Harry Styles : Uvidíš :)

já : Co se děje?

Harry Styles : Nechceš dostat čtyřku ne? Musíš jít spát.

já : Fajn

Harry Styles : Dobrou noc, kdyby něco tak mi napiš, dobře?

já : Dobře

Harry Styles : Dobře

já : Ne, 'dobře' nebude naše 'vždycky'. 

Harry Styles : Ty jsi romantik, zkazila jsi mi to

já : Dobrou noc, Harry.

Harry Styles : Dobrou(:

Zamkla jsem telefon a dala jsem ho zpátky na noční stolek, otočila se na druhou stranu a zavřela oči.

-

,,Dovolil ti Brown, napsat si ten opravný test?" Zeptala se mě Kiara, která si brala lžičku aby si snědla její dezert. Kývla jsem a pustila jsem se do svého oběda. ,,Nejí se první hlavní jídlo?" Podívala jsem se na ní jak jí jahodový dort. ,,Ono to je hrozně dobrý." Kroutila hlavou a já se uchechtla a zkontrolovala jsem telefon. Dnešek se už od rána zdál dobrý. Nikdo z rodičů nebyl doma, a to znamenalo, žádné ptaní = žádný stres, kvůli tomu co se stalo.  Opravila jsem si test a všechno jsem věděla. Takže, teď jen doufat, že to mám dobře.