Kik messenger [Harry Styles]

21. Část

Tydle dny uběhli nejrychleji v mém životě. Všichni byli šťastní a mě přišlo až strašidelné jak všechno vychází.  

Menší problém dělali moji rodiče, když jsem jim řekla o mých plánech se stěhováním do Lodýna. Nejdříve byli proti, ale po denním přemlouvání mě a Harryho, nakonec souhlasili. Harry na moje rodiče zapůsobil skvěle, a já se divila, že ještě s mým otcem nevyrazil na fotbal. 

U Harryho, také všechno vypadalo růžově, Amy mu údajně všechno vysvětlila a řekla mu, že až bude v Londýně ráda se s ním setká, to mě moc nepotěšilo, nevím proč, ale byla jsem za Harryho ráda. Jejich koncert v MSG se vyprodal během 20sekund a já jejich koncert sledovala nejspíš deset minut online, potom mě to přestalo bavit.  

Potom mě Harry hodlal vzít na after party, ale já jsem odmítla. Musela jsem si zabalit nejdůležitější věci. 

( Pohled Harry )

Bylo to tady, den kdy jsme měli odletět do Londýna.  Nevím jestli to ode mě bylo sobecké, ale byl jsem rád, že opouští tendle nudný New Yorský život. Ona měla nudný život, vždyť se buď učila, nebo se dívala na televizi. Ale to jsem ji raději nepřipomínal. 

Zaparkoval jsem před jejím domem a vyšel jsem z auta, Nathalie na mě už mávla a ze dveří táhla kufr. Já se jenom zasmál a ten kufr jsem ji vzal, šel jsem s ním ke kufru od auta. Za mnou šel s druhým kufrem její otec a za ním Nathalie s kabelkou, musím říct, že to bylo snad poprvé co jsem ji s kabelkou viděl. ,,To máš jenom todle?" Zeptal jsem se ji a ona se vracela do domu. ,,Vlastně jo." Přiznala a já jsem se na ní nevěříčně podíval. 

Když se loučila s rodiči připadal jsem si tam jako nějaké páté kolo u vozu. Než ke mě promluvil její otec. ,,Harry, dávej na ní pozor, dobře? Když byla malá netrefila metrem ani do vedlejší části New Yorku." Řekl mi a já jsem měl co dělat abych se nezačal smát. ,,Přesně tak, až si najdeš nějakého chlapa Harry ho musí prokouknout." 

,,I když nejsem si jistý, jestli má zrovna dobrý čich na lidi, když se baví s někým takovým jako je naše Nathalie." Rozesmál se její táta a její matka ho okřikla. Já se otočil a trochu jsem se zasmál. ,,No, my půjdeme. Chtěla bych odletět ještě dneska." Vysvětlovala a já kývnul. ,,To letadlo odjíždí za čtyři hodiny."  Podíval jsem se na svoje hodinky na levé ruce a usmál se. Ti tři se tam hromadně objímali a já jsem zase byl jako páté kolo u vozu. Když se po třech minutách doobjímali, podali jsme si ruce a já a Nathalie jsme se posadili do auta. 

,,Jak si připadáš?" Zeptal jsem se ji ihned jak jsme vyjeli. ,,Já nevím, poletím na druhý konec světa." Řekla mi a já se trochu zasmál. ,,Byla jsi někdy předtím v Anglii?" 

,,Maximálně tak prstem po mapě." Trochu se uchechtla a já na ní otočil svůj obličej. ,,Takže mám čekat, že svůj první měsíc budeš na památkách?" Zamumlal jsem podrážděně a ona se začala smát. ,,Vlastně se na ty kluky, těším víc jak jsem se těšila na tebe." Řekla mi a já se usmál. ,,Ty jsi se na mě těšila?"

,,Právě že vůbec, na ně aspon trošku." Řekla a mě zmizel úsměv z tváře, slyšel jsem jak si něco mumlá, ale těžko jsem ji rozumněl.

Čekali jsme než přijedou ostatní kluci a Nathalie se podivně držela za břicho. ,,Co je?" Podíval jsem se na ní starostlivě. ,,Nic, jenom se bojím." Podívala se na mě a začla chodit dva kroky sem, dva kroky tam.  ,,Letěla jsi někdy letadlem?" Zvedl jsem obočí. ,,Ne." Přiznala a já se začal smát. ,,To vážně?" Vykulil jsem na ní oči a ona pokrčila rameny. ,,Harry ,sklapni." Bouchla mě do ramene a já za ní uvidim blonďatou hlavu.