Karyan

Provaz

Měla jsem pocit, jako by se mi kolem krku svíral drsný provaz. Zalapala jsem po dechu a doufala, že ten vlhký čenich, co se mi otřel o ucho, byl jen výsledek utrápené mysli a žízně.

,,Rozhodni se, máš jen pár vteřin," pokračoval hluboký hlas v mé lebce, ,,buď já, nebo tenhle kus špíny."

Pod čumákem se ukázaly bělostné tesáky, do ticha se zařízlo temné vrčení.
Zakoulela jsem očima na tvora vedle sebe, voják vyhrkl několik slov za sebou v osmanštině a pustil moje vlasy.

Zvíře stálo těsně po mém boku, mordu nad mým ramenem. Na rozdíl od vojáka, mě ani nenapadlo se hýbat. Ten hmatal po své pistoli v pouzdru, zatímco chlupaté stvoření vrčelo a v mé nechápavé hlavě vedlo dál monolog. ,,Ochráním tě před černou magií, upíry, vlkodlaky, vílami. Ale na lidské zlo jsem krátká. Rozhodnout se musíš ty."

,,Nairi," šeptla jsem. ,,Slíbila jsem, že se postarám o sestřičku."

,,Není to v tvé moci," odpověděl mi tvor smutně.

Zavřela jsem oči a přikývla. Poslední, co jsem zahlédla byla hlaveň pistole namířená na čelo stříbřitě bílého vlka a jeho tlama rozevírající se jako brány pekelné, aby se mohly zanořit do mého krku.
,,Už ti nikdo neublíží, Karyan."

Pohltila mě temnota.