Karyan

Zabiják

,,Jmenuji se Mayranoush," naklonila hlavu s velkýma ušima.

Sladká matka, jak ironické, zašklebila jsem se nad původním významem jejího jména.

,,A tvoje je lepší, Karyan? Temná?"

,,Umíš číst myšlenky?" zeptala jsem se napučeně.

,,Čtu v lidských myslích stejně jako srdcích," konstatovala suše, jakoby zahlédla, že v mém srdci už nezůstalo nic než bolest.

,,Vyprávěla vám matka pohádky?"

To je teď důležité? Neříkala, že máme málo času?

,,Čas nám to jedině ušetří."

Netušila jsem, že se vlk umí tvářit kysele. Najednou se mi chtělo hrozně smát, utíkat, řehotat se jako blázen a pak se plačíc svalit do hebké trávy, kterou dávno spálilo slunce. Asi jsem se zbláznila.

Mayranoush vyčkávala.
Nakonec jsem souhlasila. Když jsme se večer báli usnout, všichni zachumlaní pod velkou peřinou, babička nám vyprávěla o bílých vlkodlacích, krásných a ušlechtilých stvořeních, které chrání dobré duše před zlem, před vším, co přichází z temnoty. Od nepaměti svádí boj s mardagayly, černými vlkodlaky bažícími po krvi malých dětí, upíry i čarodějnicemi, které z dětí připravovaly lektvary a mocná kouzla.

A matka ji hubovala, že nám plete hlavu nesmysly.

,,Je to proti Bohu. Neexistuješ ty, ani příšery, proti kterým nás máte chránit."

,,Jediné, co je proti Bohu je chování lidí, sprostých zabijáků."