Berlín, březen 1921
Na rohu ulice Hardenbergské jako každé dopoledne postávala vyhublá stařenka a prodávala fialky, nabízela je pokroucenými bolavými prsty z proutěného košíku, vystavujíc zkrabacenou tvář jarním paprskům. Dřepla jsem si vedle ní a pozorovala Soghomona, jenž se usadil na lavičku a zapaloval si cigaretu. Zahlédla jsem slečnu ve slušivých šatech jak zpomalila, aby si ho mohla lépe prohlédnout.
,,Krásná," broukla jsem.
,,Rozhodně, ale na to není čas, Karyan," odpověděl mi ve své vlastní mysli. Zavrtěl hlavou, jakoby zaháněl myšlenku, s kým si vlastně povídá.
,,Taky se po ní nesápu."
Potutelně se usmál nad mým komentářem a mrkl na dívku.
,,Dívej, už jde," podotkla jsem věcně k přicházejícímu muži.
Soghomonovo rozjaření, které přišlo s koncem Velké války a krátkou existencí Arménské republiky, rychle vzalo za své s trpkostí soudních tribunálů řešících vyvražďování našeho lidu. Přetahování velmocí, kupčení s pravdou, neschopnost vést spravedlivý soud, to vše zakončené svobodným pohybem hlavních viníků po světě. To nebylo řešení, které jsme chtěli, potřebovali. To nebyla spravedlnost, ale výsměch.
Operaci pojmenovali Nemesis, po bohyni odplaty, dívce svírající v jedné ruce meč a v druhé bič.
Postavila jsem se a podívala se do prázdných očí velkovezíra Talaat Pashi.
Soghomon si stoupl za něj. ,,Za arménský lid."
ČTEŠ
Karyan
WerewolfKaryan, děvčeti z Bohem zapomenutého koutu země, nabídne Osud pomoc prazvláštní podoby v nejděsivější chvíli jejího života. Přijme? Která z cest je horší? Temná nebo temnější? Double drabble příběh psaný na podkladě slov, jež jsme vymyslely v úzké...
