,,Za nás," přitakala jsem jeho slovům. Na střeše poskakovali vrabci, po chodníku se převalily zmuchlané umaštěné noviny a v čumáku mě šimrala vůně fialek.
Soghomon přiložil pistoli k týlu bývalého velkovezíra a vystřelil.
Jaro v Berlíně bylo krásné. Nasála jsem pach krve a olízla se. Konečně. ,,Děkuji, Soghomone."
,,I já tobě, Karyan," leskly se mu oči, ale rty se usmívaly. Spokojený.
,,Splnil jsem svůj cíl," zašeptal. Sklonil zbraň a s gustem kopl do mrtvoly před sebou.
Vzduch rozčísl ostrý hvizd četnické píštalky, dupot nohou i vyplašené pokřikování.
,,Mizíme?"
Soghomon zvedl pohled od těla k přibližujícím se lidem.
,,Ne. Musí se to dozvědět, všichni. Celý svět musí znát pravdu o zločinech, které spáchali."
Byla bych radši, kdyby utíkal, ale tenhle plán jsme probírali donekonečna. Rozhodl se.
Ježily se mi chlupy v zátylku, když ke mně doputovaly myšlenky vyděšených a naštvaných lidí. Jak si jen někdo dovoluje vraždit ve spořádáné čtvrti uprostřed poklidného, mírumilovného dopoledne, kdy na blankytném nebi není jediný obláček a sluneční paprsky lákají k procházce?
Jak se jen někdo opovažuje zkrátit druhého člověka na životě? Tak brzo po válce? Takový mladý a hezký chlapec... asi je vyšinutý. Nebo posedlý. Usmívá se jako démon.
Padlo několik pěstí, než Soghomona zatkli.
ČTEŠ
Karyan
WerewolfKaryan, děvčeti z Bohem zapomenutého koutu země, nabídne Osud pomoc prazvláštní podoby v nejděsivější chvíli jejího života. Přijme? Která z cest je horší? Temná nebo temnější? Double drabble příběh psaný na podkladě slov, jež jsme vymyslely v úzké...
