Berlín 1939
Se Soghomonem jsem se rozloučila o několik let později v Jugoslávii, na jeho svatbě. Byl to krásný den, plný smíchu a naděje. Naděje, že bude lépe, že Soghomon nakonec bude mít poklidný život po boku roztomilé a něžné Anahit.
Já se vydala napříč Evropou, bloumajíc po místech, o kterých jsem se Soghomonem četla, proplétala jsem se mezi sloupy antických chrámů, žasla nad krásou dolomitských průsmyků, závodila s přílivem u Mont-Saint-Michel, jen do vlastní země jsem se nikdy znovu nepodívala, do drsně krásné hornaté krajiny plné příliš bolavých vzpomínek.
Na svých toulkách jsem nenarazila na jedinou bájnou bestii, proti které jsem podle Mairanoush měla bojovat. Z rakví nevylézali upíři, úplněk nelákal mardagayly, o čarodějnici jsem nezavadila na sto honů. Začínala jsem pochybovat o vlastním smyslu existence. Byla jsem znovu sama.
Až jednoho dne jsem se přimotala k proslovu mužíčka s knírem a směšně rozmáchlými gesty, divoce řečnil před zkoprnělými generály.
,,Kdo si dnes vzpomene na masakr Arménů?"
zahřímal zpoza řečnického pultíku.
V hlavě mi vybuchl rudý ohňostroj, srst se naježila a krev začala vřít. Vycenila jsem zuby. Najednou vedle mě stála vrčící armáda bílých, stříbrných a šedých vlků.
,,Tohle je bestie, po které jsi pátrala," řekl sněhově bílý vlk.
ČTEŠ
Karyan
WerewolfKaryan, děvčeti z Bohem zapomenutého koutu země, nabídne Osud pomoc prazvláštní podoby v nejděsivější chvíli jejího života. Přijme? Která z cest je horší? Temná nebo temnější? Double drabble příběh psaný na podkladě slov, jež jsme vymyslely v úzké...
